Atris M.

26. října 2006 v 23:08
Mám ráda knihy, čaj, kafe a těch pár lidí, kterým ještě nejsem ukradená.
A neumím psát úvody.
Jakékoli, předpokládám - ale nemůžu říct, že jsem to (ne)zkusila. (..?)

Nejspíš tu jsem jen ze setrvačnosti.

Portrét vlevo je momentálně ten nejvýstižnější způsob, jak popsat to, jak se poslední dobou (čti posledních pár let) cítím. Jestli to chcete podrobněji vysvětlit, napište mi e-mail. Adresu najdete pod tím symbolem v menu.


Něco o mně (více či méně zajímavého/důležitého):

Nevím, co chci, a až na to přijdu, nebudu vědět, proč to chci.
(But I can tell what I don't want, so I got that going for me, which is nice.)
Ráda používám vícevýznamové výrazivo. A pak si stěžuju, že mě nikdo nepochopil.
Spoustu věcí nedělám jen proto, že jsou v rozporu s jinými věcmi, které už dělám.
Nedokážu říct některé důležité věci. Jiné věci "jen" nedokážu říct česky.
The way I express myself is bad and I should feel bad. But I don't.
Občas svého drahého polovičku doháním k šílenství svou nevybíravostí až netečností.

Lidi, co se mnou dokážou vést rozhovor déle než pět minut (čistého času), můžu spočítat na prstech jedné ruky.
Jednou jsem si špatně přečetla update zprávy o setkání a čekala na toho člověka v čajovně hodinu a půl. O hoďku-dvě dřív. Ve výsledku tam stejně nedorazil včas.
Často přemýšlím o bezvýznamných situacích z minulosti, jako by něco změnily.

Snažím se nelitovat žádné ze svých chyb, ale někdy si prostě nemůžu pomoct.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama