Leden 2008

Nové obrázky v galerii

26. ledna 2008 v 21:10
Zase sem rozšířila galerii blogu o pár obrázků - někde jich je o něco víc, jinde jich přibylo jen několik... tady je seznam upravovaných složek:

Galerie psů - sem přibylo docela dost obrázků, ale z popisu obrázků se plemena nedozvíte... skoro všechny se jmenují p
Galerie koní - tady přibyly hlavně animace...
Obrázky z vody - teda hlavně z moře... prostě ryby, delfíni a takoví živočichové :)
Malované a kreslené obrázky - momentálně tam je nejvíc obrázků s draky... ale je tam ještě jeden jednorožec a moc hezky nakreslená růže... časem přibydou další...
Znamení zvěrokruhu - znamení tak, jak jste je možná ještě neviděli!

Zatím vše! Pokud chcete do celé galerie, ► prostě jen klikněte sem!

Proč sem teď nebudu tolik psát...?

25. ledna 2008 v 13:37
Tohle je odpověď na otázku z nadpisu a taky na tuhle: Proč je tu málo článků?

1) Nebudu sem tolik psát z několika důvodů - 1. nejsem tak často u počítače; 2. momentálně ani neni moc věcí o kterejch se dá psát; 3. dělám teď jinde - na www.teamd-starshine.blog.cz a ještě na jednom...
2) Je tu málo článků protože... no důvody sou tyhle: 1. jelikož sem dávám hlavně obrázky, musim nějaký napřed sehnat (ne že bych u sebe žádný něměla ale je jich od každýho jen pár); 2. snažim se zaplnit www.teamd-starshine.blog.cz takže hodně hraju tu hru; 3. nezlobte se na mě ale sem strašně líná...

Taranee

13. ledna 2008 v 22:29
Zase jen komix...je to o tom, jak Taranee přijela do Heatherfieldu...

Ve světě Irmy

13. ledna 2008 v 22:23
Bohužel mam jen komixy a ne i obálku...

Dojmy

13. ledna 2008 v 22:17 | Atris M.
250215

Menší změna vzhledu!

11. ledna 2008 v 10:22 Použité layouty
No tak teď to tu vypadá takhle :) Je dobrej nebo byl lepší ten předtim?

DIplomy za 2. bleskovku

5. ledna 2008 v 15:58
Otázka z 2. bleskovky byla: Co sou ty bílý čáry na tomhle obrázku?
Správná odpověď: d) část světla
Tady sou diplomy za výhru (brala sem to podle pořadí, ten kdo odpověděl správně jako 1. má 1. místo...):
______________________________________________________________________________
A teď diplomy za účast (pro ty, co odpověděli špatně):

Z knížky Miluji kočky (moc dobře vymyšlený!!!)

5. ledna 2008 v 15:43
Začnu příst
a smutek je ten tam.
Sednu si na klín
a mou odměnou je úsměv.
Začneme se honit
a svět je plný smíchu.
Ale pak se na oplátku zeptám:
"Dostanu jíst dvakrát denně?"
...i o tom je naše láska.
Malé kotě má
od uší až po koneček ocásku
jedno velké přání:
"Prosím, mějte mě rádi."
Já jsem kotě - musíš mě mít rád!
Klidně se všech zeptám,
jestli mě milují
alespoň z poloviny tak,
jako miluji sama sebe.
Čím více lásky kočce dáte,
tím mazlivější ji pak máte.
Dosud se nenarodil člověk, který by
dokázal odolat při pohledu na ubohou
a kouzelnou kočičku v tísni.
Začni tím, že si sedneš před dům zvolené
oběti a budeš žalostně mňoukat.
Všimneš si, že po tobě často pokukuje
z okna. Mňoukej dál a ona se brzy objeví
ve dveřích s miskou mléka.
Teď využij všechny své herecké schopnosti.
Pomalu se dobelhej k misce, jako by tě
něco bolelo, a zečni mléko hltat, jako bys
už několik týdnů nedostala nic k jídlu.
Pokud možno se jí otírej o nohy - tenhle
kontakt zahraje vždy na nejhlubší city.
Až dopiješ mléko, sedni si co nejelegantněji,
uznale přeď a dívej se jí přímo do očí.
To dokonale zlomí jakýkoliv zbývající opor.
Budeš okamžitě pozvána dovnitř, abys
ovládla její srdce i domov a byla hýčkána,
dokud se nerozhodneš jít o dům dál.
Psi jsou jen psi, ptáci zůstanou ptáky,
jen kočky mají navrch.
Nikdy o nic neproste - vždycky to vyžadujte.
Jediným cílem v kočičím životě
je pořádně se vyspat.
Lidé musí spát jen proto, aby
měli sílu rozmazlovat své kočky.
Kdo neuspěje hned, měl by si jít
lehnout a zkusit štěstí později.

Celý dům je můj
- lidé jen platí hypotéku.
Můj pán si myslí, že jsem arogantní,
sobecká, lenivá a urážlivá.
Má pravdu, ale mám i mnoho
vzácných ctností.
Je mnoho způsobů,
jak se dostat z průšvihu:
Vypadat rozhořčeně.
Sladce příst.
Předstírat zranění.
Obvinit psa.
Kdo uteče, ten vyhraje...
Pravděpodobnost úspěchu:
Chtít po kočce, aby dělala,
co chce člověk,
je nehorázná hloupost.
Nesmíš přiběhnout, když tě tvůj pán volá
- řiď se těmito přísnými pravidly:
Že jsi jeho prosby slyšela, dej najevo tím,
že ho budeš naprosto ignorovat.
Pokračuj zvolna v tom, co právě děláš.
Dopřej si dlouhý, předlouhý spánek.
Nic z toho ale neplatí,
když zaslechneš slovo:
"večeře".
Někdy je mi líto mého pána.
Vzbudím ho ve dvě ráno,
aby mě pustil ven,
pak ve čtyři, aby mě pustil domů,
a v šest mi jde udělat snídani.
Ale jestliže náhodou on vzbudí mě,
když luxuje, naštvu se a celé
hodiny mám špatnou náladu.
A jaká že jsou vlastně koťata?
Mají v sobě:
30% mazanosti
29% nezbednosti
28% mazlivosti
10% hebké srsti
3% nevinnosti
KOČIČÍ SLOVNÍK
Nespavost -
neschopnost prospat víc než 20 hodin
denně
Loajalita -
víc než šest týdnů u jednoho pána
Stres -
stav pozorovaný pouze u ostatních
/nekočičích/ bytostí
Pták -
jídlo, které někdy uletí
Blecha -
malý protivný drak
Pes -
srstí porostlá přerostlá blecha
Vědomí -
protivný čas mezi jedním a druhým
spánkem
Jídlo -
radostné zpestření spánkové pauzy
Láska -
cit, který je určen pouze mě
Krabice -
tajemství, které musí být opatrně
prozkoumáno
Práce -
činnost prováděná lidmi pro můj blahobyt
Pokora -
slovo, které nemá definici
Kočka může slyšet myš,
jak na míle daleko jednou
zívne, ale nemusí slyšet
prosby člověka, který stojí
vedle ní.
Moudrá kočka ví,
že zírání do prázdna
a přemýšlení
o záležitostech
vesmíru má
téměř stejný význam,
jako dumání nad tím,
kdy zas půjde spát.
DENNÍ ROZVRH
PRO DOBROU KOČIČÍ KARMU
00:00 - 07:00 spánek v posteli
07:00 - 07:10 snídaně
07:10 - 12:00 dopolední čekání u sporáku
12:00 - 12:10 oběd
12:10 - 15:00 uvažování co dál
15:00 - 15:01 cvičení (nepovinné)
15:01 - 18:00 přemýšlení na prosluněném místě
18:00 - 18:15 večeře
18:15 - 00:00 večerní dumání v pelíšku
DOMÁCÍ PRAVIDLA PRO MÉHO PÁNA
Drž se na své vlastní, velmi malé části postele.
Zahřívej mi židli, když si venku hraji.
Postarej se, aby v televizi neustále běžel
můj nejzamilovanější seriál Tom a Jerry.
Nerozčiluj se, když ti strčím tlapku do pusy,
abys přestal chrápat.
Dbej na mé potřeby čtyřiadvacet hodin denně.
Vděčně přijímej mé malé dárky
v podobě mrtvých myší.
Odměňuj mou laskavost tím,
že budeš pravidelně kupovat lososa.
Nikdy mě nebuď - leda na večeři.
Neházej sebou v posteli, abys mě nerušil.
Hlavně akceptuj, že v domě může být
jen jeden šéf - Já.
Každý měkký polštář
je určen pouze kočce,
stejně jako všechny
hřejivé paprsky slunce.
Kvantová kočičí teorie:
Mít nastražené uši znamená
slyšet i nejtišší vrznutí
otvírané lednice.
Kočka se v ten okamžik
přemístí rychlostí světla
přímo do středu dění.
Když jsem venku,
chci být uvnitř.
Když jsem uvnitř,
musím ven.
A nejčastěji chci být venku
i uvnitř zároveň.
Opak vnějšku
je někdy venku.
KOČIČÍ NOČNÍ MŮRY
Být poslušným otrokem pánů.
Stát se chlupatým míčem.
Jít na kobereček.
Myši chystající pomstu.
Vana.
Muset se chovat slušně k psům.
Blechy velikosti vran.
Nevědět, jak dolů z vysokého stromu.
Přerušené otevírání konzervy
s kočičí večeří.
PRAVIDLA NA PLANETĚ KOČEK
Lidé jsou zakázáni.
Veterináři vyhynuli.
Mísy jsou vždy plné.
Psi jsou malí a slouží k zábavě.
Myši mají rozmanitou chuť.
Plechovky nemají víka.
Den má čtyřicet hodin,
aby bylo více času na spánek.
Víc už psát nebudu - bolej mě prsty :p
Ten, kdo tohle hodlá kopírovat, může bejt tak hodnej a napsat zdroj - aby se poznalo, kdo si ničil prsty...
Ale ten, kdo napsal tuhle knížku, musel mít alespoň jednu kočku. Moje sestřenice má kocoura a ten něco z tohohle dělá. Dál - pokud ste to četli celý - to se způsobem jak se dostat do domu...přesně to se stalo babičce. No a když pak dala kočku do sklepa, urazila se a odešla (ta kočka)...
Napíšu sem ještě jednu věc z tý knížky:

Nejlepší je nedělat nic.
Nicnedělání zabere
obrovské množství času,
ale nijak neunaví.
Nejvhodnější čas na nicnedělání je,
když váš pán šílí ze spěchu.
V takové chvíli se pohodlně opřete
a sledujte ten bláznivý kolotoč.

Z čistého nebe

4. ledna 2008 v 11:51 | Atris M.
29-300116

Ale kdo ví, třeba si to všechno jen nalhávám.

Třeba to vážně vždycky bylo všechno dokonalý, a jediná chyba byla ve mně. Prostě jsem si to nedokázala přiznat, nebo jsem se s tím nezvládla vyrovnat, nebo tak něco. Začala jsem hledat problémy tam, kde žádné nebyly, a nakonec se mi je podařilo vytvářet, aniž bych si to uvědomovala.

Ale kdo ví, třeba jsem jen zešílela.

Třeba jsem se zbláznila tak dávno (tak brzo?), a případně i tak pomalu, že si toho prostě... nikdo nevšimnul. Just like that. Simple as fuck. Přiznejme si to, všechny ty malý krutý věci ("děti") jsou od přírody divný. Člověk prostě nemá šanci si všimnout nějaký "divný změny" u něčeho, co je každej den divný novým způsobem.

Chci říct -

Vadný vnímání pořadí událostí. Vysvětlovalo by to spoustu věcí. Třeba každé to "splněné přání".

Přála jsem si, aby se naši přestali hádat.
A oni se rozešli.

Přála jsem si mít na chvíli klid, odříznout se od všech lidí.
Odstěhovaly jsme se s mámou na okraj města. Všichni "mí" daleko, venku nic pozornostihodného. Žádný internet.

Přála jsem si, abych měla blíž někoho, s kým můžu mluvit.
A musely jsme se přestěhovat.

Přála jsem si, aby na mě Pan Spisovatel měl čas i jindy než od pátečního večera do nedělního pozdního večera.
A přišel o práci.

Přála jsem si, aby nemusel za pronajatej byt platit takový nechutný sumy.
A musel se přestěhovat.

Přála jsem si, aby se svým nejlepším kamarádem neřešil pořád stejný hovna.
Pohádali se a na čas spolu sotva promluvili.

Přála jsem si, aby ho široká rodina aspoň chvíli nebuzerovala ohledně práce.
Ocitl se mimo pódium ve chvíli, kdy jeho matka skončila v nemocnici s otravou kdovíčím.

Přála jsem si, aby se pořád neutápěl v té absenci zaměstnání a řešil se mnou i něco jiného..
Začal psát novou knihu. Pak další. Další. Najednou jsem neexistovala, dokud nepadnul návrh na podobu večeře.

Přála jsem si mít zase tolik pozornosti jako na začátku vztahu.
A dostala jsem ji. Od někoho jiného.

Přála jsem si, aby Někdo Jiný psal i při jiných příležitostech, než byly naše pivní dýchánky.
A najednou se ozýval se zdravotními aktualitami z budovy C v Motole.

Když už bylo zase všechno v pořádku, po zrušení schůzky došlo k nedorozumění a na chvíli jsem si vzpomněla, že taky dokážu někoho bytostně nenávidět; přála jsem si, aby měl alespoň vzdálenou představu o tom, jaký to teď je v tý super pošahaný hlavě.
A najednou byl zpátky v budově C, jen tentokrát s něčím vážnějším.

Přála jsem si, aby se zase rozhostilo rádiové ticho.
A najednou se narychlo dali dohromady s nějakou holkou.

Přála jsem si zemřít.
A dostala jsem práci, pro kterou bylo potřeba zabít vlastní charakter.

Mít chlupatější ruce, začala bych si říkat opičí pracka...
Ale kdo ví, třeba jsem to takhle vážně chtěla.