Tak jsem byla zase přestěhována...

Popravdě mi to ani nevadí; do školy budu vstávat přibližně o půl hodinky dýl a nebudu se muset každej den táhnout dva kiláky tam a pak zase zpátky.

Pokud mi něco v souvislosti s tim bytem vadí, je to barák, ve kterym se nachází. Jeden z těch starejch cihlovejch domů, kde najdete typický idiotsky postavený úzký schody. Ani by mi tolik nevadily, kdybych na nich za těch pár dní při stěhování věcí neshodila skoro všechny svý přes rok pracně nasbíraný kila, který potřebuju, abych nevypadala jako kostra.

(Ne, vážně.)

Po zhlídnutí svýho levýho kolena jsem zkonstatovala, že kdybych tu přepravku ještě párkrát plně naložila a při vynášení po schodech jí i nadále tak šikovně nakopávala, mohla bych z toho mít jako bonus stylovej gepardí vzor v modřinovym provedení.

Dneska se jako třešnička na dortu stěhoval klavír.

Aby se líp stěhoval, trochu ho rozebrali.

Beztak nemam nejmenší tušení, jak se jim to nakonec po těch idiotskejch schodech podařilo dostat až do druhýho patra, aniž by z něj něco ulomili nebo ho někomu pustili na nohu.

Sousedi budou mít radost...