Září 2012

FML

24. září 2012 v 19:03 | Atris M. |  Ze života A.M., 2011-2012
Někteří zbloudilí návštěvníci už si pravděpodobně všimli, že je to nějakejch pár měsíců, co sdílím prostor (mimo jiné) s kočkou.
Když se mi někdy v létě konečně podařilo překousnout fakt, že jí máma pojmenovala "Anežka", myslela jsem si, že to už horší nebude.
(Mimochodem, Anežka je druhé jméno mojí starší sestry.)

Chyba lávky.

Jakmile jsem tu a tam začala oslovovat kočku "Anežko" namísto obvyklého "Tygře", máma začala používat zdrobněliny. Ne, počkat, další chyba - začala používat zdrobnělinečky.
Napřed jsem si myslela, že je to jen moje chvilkový smyslový pomatení způsobený nadměrným navštěvováním ústavu.

"Kdepak máš prstýneček?"

Po několika dnech (lépe řečeno večerech) jsem byla nucena uznat, že je to realita.

"Anešinečko, pojď si vzít granulinečky!..."

(Seriously, WTF?)
Měla jsem chuť mlátit hlavou o stůl... Ale fajn, pořád se to dalo nějak vysvětlit. Nebyl by to přece jedinej případ, kdy člověk mele sra hovadiny poté, co nějakou dobu žije s chlupatým domácím mazlíčkem. (Upřímně v to doufám.)

Pak jí začala oslovovat "Moničko"...

(...Tedy jménem, kterým se více-méně volá na mě.)
Poprvé jsem to považovala za omyl způsobený tím, že jsme spolu chvilku předtím mluvily (ačkoliv to bylo poněkud podezřelé, protože mě v 60% případů neoslovuje jménem vůbec a v těch ostatních případech použije "Moniko".).
Podruhé jsem se zeptala, jestli jí vážně právě nazvala Moničkou.
Potvrdila mi to. S úsměvem.
Potřetí jsem jí narovinu řekla, ať mě teda přejmenuje. Podle její reakce soudím, že nepochopila, na co narážím.

...

Marně hledám odpověď na jistou prostou otázku: o co jí sakra jde?
_ _ _ _ _
(K nadpisu článku: fmylife.com je stránka, kam různý lidi zapisujou momenty ze svýho života, který by popsali stručně větou "Fuck my life." Když máma potřetí oslovila kočku mým jménem, vzpomněla jsem si přesně na tohle prohlášení...)

Nesnažím se být nepřátelská osoba.

14. září 2012 v 16:11 | Atris M. |  Vykecávám se...
Po dlouhé době se mi podařilo shrnout myšlenku do textu delšího než je jedna věta jednoduchá (snažim se o to v rámci navštěvování mně neznámých blogů už nějakou dobu) a byla jsem upozorněna, ať se snažím nechovat nepřátelsky (vypadá to tak).

Nesnažím se tak chovat.

Nikdy jsem si nevšimla nějakého nepřátelského tónu (můžu-li to tak nazvat) v tom, co píšu. Je pravda, že mam rytí do lidí dost v oblibě, ale vyloženě nepřátelsky se nechovám snad k nikomu; možná pronášim tu a tam nějakou kousavou poznámku k někomu, kdo mi neni zrovna nejsympatičtější - to každopádně platí jen o lidech, který znám osobně (už nějakej ten pátek). Lidi, který vidim poprvý nebo na inetrnetu, se k nim tedy neřadí.

Má-li tu někdo pocit, že to něj/ní reju nějak nehezky, stačí se ozvat - budu si dávat větší pozor na různý možnosti výkladu toho, co píšu... ^^

(Mimochodem - poslední dobou se pokoušim omezovat počet smajlíků v čemkoliv, co píšu. Neznamená to ani že mam blbou náladu, ani že vás "nemam ráda" a ani to, že se neusmívám.. ;))