Leden 2013

Čtvrteční roh

25. ledna 2013 v 19:08 | Atris M. |  Na papíře 2013
(Na druhou stranu, možná měla Z. pravdu - možná stihnu zdokumentovat celej gympl...)

Obvyklá velikost A5,
asi tři nebo čtyři různé tužky,
jedna ze tříd ve třetím patře (ne že by nebyly všechny stejné).


Jednoho lednového rána

13. ledna 2013 v 11:57 | Atris M. |  Toriiny tragické týdny
Přišel leden, jak má být:
venku padá to bílé nic
"voda, co vypadá jako bavlna"
(řekli by o něco jihovýchodněji)
ale na kalamitu to asi nestačí...
Možná příště?

Už ani nelituju...

5. ledna 2013 v 17:34 | Atris M. |  Vykecávám se...
Už ani nelituju, že nám z hlavní stránky zmizel výpis nejnovějších článků. Tahle část oné epické změny titulky Blogu mě ke konci prosince nasrala ze všeho nejvíc, ale jak už to bývá, jen se ozývala afektovaná reakce.

Po úspěšném dohledání žebříčku nejnovějších článků jsem došla k závěru, že tohle byl v celém tom slavném postapokalyptickém překvapení pravděpodobně ten nejlepší krok. Nevěříte? Tak do těch žebříčků nahlédněte sami. Na každou stránku seznamu článků připadá dvacet položek, z nichž je přibližně sedmnáct na první pohled spam. (Ještě že je v názvech těch blogů na konci letopočet, člověk si to hned líp přefitruje...) Za zbylými nadpisy článků se pak většinou ukrývají reposty tweetů celebrit, případně jejich fotky, dále Upíří deníky (nebo jak se ta momentálně oblíbená mutace jmenuje), neupíří deníky a blogy budoucích bulimiček, anorektiček a jiných -iček.

Skoro začínám postrádat tu podobu, kterou Blog.cz měl, když jsem tu začínala: poněkud shitsky vyhlížející hlavní stránku (která byla každopádně mnohem přehlednější a jako bonus i fungovala tak, jak má) a na jejím konci výpis nejnovějších článků (k jehož pokračování jste se dostali jedním kliknutím místo tří doprovázených zuřivým posouváním stránky sem a tam), které se podle tehdejší módní vlny orientovaly na popis toho, jak být správné ímou kid, což sice nemělo žádnou informační nebo uměleckou hodnotu (teda až na ty, kde si očividně autorky daly opravdu záležet na vymyšlení těch největších πčovin), ale dokázalo to člověka aspoň pobavit. Když si teď rozkliknu náhodný článek z žebříčku, dosáhnu akorát tak výrazu "WTF" (co mi zůstane ještě půl dne), případně se posté vrátím k úvaze nad tím, jak moc takové dívčí dietky můžou ovlivnit růst populace v příštích letech.

Pak si vzpomenu, že podle vedení Blogu jsem prostě jen další z "konzervativních uživatelů, co nenávidí změny". Takový prohlášení dokáže zaručeně uklidnit: ujišťuje mě, že když počkám pár týdnů (nebo spíš měsíců) a zvyknu si na tuhle podobu, všechno bude najednou dokonalý...