Meanwhile in the parallel universe...

13. února 2013 v 15:41 | Atris M. |  Ze života A.M., 2013-2014
"Vypadáš nějak naštvaně."
"Já?"


"..."
"Já? Naštvaně? Leda absolutně nasraně!
Vlastně bych mohla říct, že jsem posledních pár týdnů permanentně nasraná..! Cože? Kvůli škole? Ne. Ne, ne, ani náhodou. Škola za nic nemůže... zatím... To všichni ti lidi tam - nesnáším je! Každý ráno přijdu a mam pocit, že tam probíhá nějaká soutěž o to, kdo mě nasere první.
Měla jsem dneska zas chuť je zabít. Nemůžou člověka nechat na pokoji, nemůžou si svojí práci udělat sami a včas... Nejvíc ze všeho miluju, když viděj, že někam jdu, a vzpomenou si, že tam jdou taky. A hned: 'Počkej na mě!', protože se z nějakýho důvodu očividně bojej chodit kamkoliv sami. Tak čekám, a oni se začnou na chodbě s někym vykecávat. O ničem důležitym, prostě jen tak. Tak se po chvíli naseru, seberu a jdu. A zas někdo ječí, ať čekám.
Nebo po testech. Vybírá je vždycky poslední člověk v řadě, a vždycky se kurva musí podívat, co jsem tam napsala já! Do piče, to snad nemůže počkat, než se zase vrátí do tý svý zkurvený lavice, a vytáhnout si nějakej spolehlivější zdroj informací?!
A ty kokoti v řadě před jídelnou se taky zas vyznamenali. Víš přece, jak předělali stěny tam v tý chodbě? Ne? Stručně řečeno, trochu to přiostřili. Sen každýho ímou kid... No, takže si jdu zaplatit obědy, a chodba je klasicky ucpaná v plný šířce masou tý naší inteligence. Po každym kroku se zastavuju a řvu 's dovolením!', aby aspoň zaznamenali mojí existenci. Myslíš, že ty děvky zasraný uhnuly? Cestou tam to kupodivu docela šlo, ale zpátky... Jeden by řek', že když tě viděj, jak se snažíš prodrat na druhou stranu, tak se alespoň pokusej trochu uhnout. Ani hovno. Takže mam teď jako bonus i krásně rozedřenou kůži na ruce, jak jsem se snažila zachovat bágl v použitelnym stavu.
A jako třešnička na dortu - kam se kurva podělo slušný vychování? Někdo po tobě něco chce, ty mu to pošleš, a dotyčná osoba si pak vesele rozesílá mezi další známý?! Kdyby se aspoň zmínila - 'Jo, hele, chci to poslat ještě tý a tý, nevadí ti to?' - ale ne, k čemu taky.
A víš co? Až se za pár minut budu přemisťovat do bodu B, nějaký dvě posraný rádoby-hoperky budou blokovat celej chodník!

Už aby byla neděle. Proč já kráva tam u něj prostě nezůstanu..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama