Beránek 1.0

25. listopadu 2013 v 20:54 | Atris M. |  Ze života A.M., 2013-2014
Jaký vliv může mít na člověka pouhých pět minut jeho života.


Předminulý čtvrtek se nějakým řízením osudu jedné profesorce (inacc.) překryla doba, kdy měla "dohlížet" na jednu třídu při sledování dokumentu v kině, s vyučováním nás géniů. Nakonec jsme byli nenásilně zapojeni do programu, což byla přinejmenším z mého pohledu celkem fajn forma odpočinku. Jelikož byl dokument delší než jedna pětačtyřicetiminutovka, sdělila další vyučující, že se jí pravděpodobně opozdíme tak o dvacet minut.

U skříněk se kolektiv usnesl, že nikoho nezabije, když "se film protáhne" na celou hodinu. Dohoda (všemi několikrát vyslechnutá) zněla: kdo chce, zajde si na oběd, kdo ne, někam se na tu chvíli zašije - rozhodně ale nechodit do třídy.
(Jeden by řek, že jsme ještě na základce. No hate.)

Jelikož se na hvězdy z gymnázia musí čekat, promítání se ještě o něco pozdrželo, což by podle všeho dokonale podpořilo naši verzi, kdyby se kdokoli kohokoli ptal. Než jsme se dovalili zpátky do ústavu, zbývalo 10-15 minut do konce hodiny, na kterou jsme měli původně ještě přijít. Géniové se drželi plánu, nicméně na cestě z jídelny potkali onu "oklamanou" vyučující. Po příchodu do učebny na další hodinu našli na tabuli celkem krátké zadání domácí práce, nic víc.

Následující pondělí jim bylo po desetiminutovce tou hodinupostrádající vyučující sděleno, že nebyla zrovna nadšená, načež dala těm, kdo se dostavili na posledních pět minut, téměř nicneměnící výhodu: mohli si právě napsané práce buď ohodnotit o stupeň lepší známkou, nebo nehodnotit vůbec...

Zjištění, že někdo pět minut seděl ve třídě, bylo opravdu nadšeně přijato.

Od dalšího dne jsem měla po dlouhé době možnost sledovat, jak to vypadá, když se jeden člen skupiny nějak "znelíbí" těm ostatním. Nenápadné vyvolávání při referátech bylo... no, stručně - napoprvé možná trochu zvláštní připomenutí, že "nic není zapomenuto"; napodruhé jako "příště to dodrž, fakt to nebylo fér", napotřetí a dále už jen... trapné.

Taky je zajímavé, že ač byli "zrádci" minimálně dva, "trestán" byl jen jeden.
Zlehka jsem téma pěti minut naťukla s několika lidmi, a vyslechnutý názor na situaci by se dal podle všeho shrnout slovy "no jasně, ale prostě to byl podraz". Dobrá, já to nikomu neberu, ale s přihlédnutím k řečem, co se třídou nesly už dřív a nesou i dál, a k počtu pětiminutových... Připadá mi to spíš jako nalezená hůl na pověstného psa.

Došel-li sem dolů někdo ze zúčastněných gymnazistů - prosím, reagujte, ráda bych znala další pohled na věc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama