Leden 2014

Ze všeho nejraději ztrácíme čas

22. ledna 2014 v 16:43 | Atris M. |  "Vím, že nic nevím."
(Toto... cosi... jsem 16. ledna 2014 odevzdala jakožto jednu ze spatlanin zadaných ve škole. Slavnostně tedy prohlašuji, že reálně existující osoba s iniciálami M. Č. není plagiátor.)

_ _ _ _ _

Už několik hodin sedím nad prázdným listem a snažím se sama sobě namluvit, že vlastně jen intenzivně přemýšlím nad tím, co napíšu...

Jsem skálopevně přesvědčena, že to není jen můj problém. Vždyť se stačí někde venku mezi lidmi na chvíli zaposlouchat do jejich rozhovorů (ano, vím, že to není zrovna chvályhodná činnost) a zanedlouho může člověk začít počítat, kolikrát už slyšel prohlášení typu: "Já poslední dobou vůbec nic nestíhám."

Jednu z možných příčin tohoto jevu nazývají někteří lidé prokrastinací. Slovník ji popisuje jako "výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu", a kdosi o ní dokázal dokonce napsat knihu, po jejímž prolistování jsem se cítila jako prokrastinátor-veterán; někde kolem strany 50 jsem začala přemýšlet nad tím, jestli to celé není chytře podaná praktická ukázka toho, jak může člověk při prokrastinování alespoň vypadat, že (pro sebe) dělá něco užitečného. Prokrastinujícímu člověku se v důsledku jeho konání postupně povinnosti nakupí na jednu ohavnou hromadu, v důsledku čehož mu nezbyde než omluvně prohlašovat, že zrovna nic nestíhá.

Já se namísto předchozí varianty raději přikláním k názoru, že se v situacích podobných té, kterou jsem uvedla v prvním odstavci, jednoduše snažíme relaxovat. Uznávám: ne každý člověk považuje odkládání úkolů a prosté nicnedělání za způsob relaxace. Přesto si ale myslím, že existuje více než dost takových lidí, kteří dokáží nedělat nic jen pro požitek z momentální nečinnosti, pro vědomí, že si právě v tuto chvíli mohou dovolit ztrácet svůj jindy velice drahocenný čas.

Zpět k původní situaci. Po nějaké době strávené "intenzivním přemýšlením nad tématem" usoudím, že nikomu neublíží, když si dojdu uvařit čaj nebo kávu - trvá to přece jen minutku. Potom dostanu chuť na něco malého k jídlu, to mi také určitě zabere jen minutku. A tak dále, a tak dále, a najednou zjistím, že jsem promarnila další hodinu. V případě, že se jedná o chybějící nápad na slohovou práci, bývá řešení vcelku jednoduché. Před několika lety (ještě na základní škole) jsem se s podobným problémem nakonec vypořádala pomocí popisu toho, jak psát popis. Jakkoli nemotorně to může znít, výsledek byl uspokojující...

Nakonec zbývá jen jediné: buď se smířit s tím, že ke svým záležitostem přistupujeme ze špatné strany a je potřeba se změnit, nebo přesvědčit všechny ostatní, že právě naše metoda je ta nejlepší ze všech.

Volná

16. ledna 2014 v 21:00 | Atris M. |  Náušnice
...tedy co se týče provedení. Cílem bylo zrealizovat starší návrh, tentokrát ale nějak použitelně. (Tudíž v něm chybí ty nejhezčí části... x))
Beru ji výhradně k ametystovým, ale barevně sedí v podstatě k čemukoli, co doma mám.


Ametystové

2. ledna 2014 v 21:24 | Atris M. |  Náušnice
(Když A. zjistí, že nemá co na uši k něčemu, co nosí takřka nepřetržitě už od ledna.)


Vlastně v tom žádný ametyst není. Jen (ametystově zabarvené) sklo a kov. A pravděpodobně trocha plastu, já nevím, v těch kovových komponentech jsem se radši nešťourala.