Střípky z MFF

13. listopadu 2014 v 22:04 | Atris M. |  Ze života A.M., 2013-2014
Bývala jsem skeptická k prohlášením typu "matfyzáka poznáš na první pohled", ale když jsem dokráčela na místo srazu před odjezdem na "úvodní soustředění", nějak mě to přešlo. Že bylo venku hnusně a času do srazu dost, stáli jsme s J. pod střechou pár metrů od nejpravděpodobnějšího srazplacu a hodnotili svůj odhad pozorováním dalších přišedších lidí za pomoci věty: "Tenhle vypadá na matfyz!"

To překrásné počasí nám vydrželo i skoro celé čtyři dny, co trvalo soustředění. Aspoň jsme neběhali dvanáctiminutovku (dost na tom, že je tu "povinnej" tělák). Navíc, nebýt těch drobných přeháněk, přišla bych čtvrtého dne o ten úžasný zážitek, kdy člověk sedí v autobusu, který stojí na louce ve svahu, kousek nad ním se snaží otočit jiný autobus a vlivem vlastní hmotnosti se klouže ze svahu dolů i s trávou a bahnem... přímo na první zmíněný vůz. A "zastaví" se asi metr dvacet před ním.

Není nad to začít první školní den nějakou tou fyzickou aktivitou. Třeba uplaváním čtyř bazénů ve čtvrt na devět ráno, a to ještě lépe poté, co se čtyři nebo pět měsíců úspěšně skoro nehýbete.

Každá "první" záležitost je vlastně úplně úžasná.
První hodina s člověkem, co vypadá, že neumí učit. Související první hodina s člověkem, co vytváří dojem střední školy. První zjištění, že o skvrny na Slunci šlo jen v jednom z těch dvou případů (have a wild guess).
První hodina, na které se vám (for no particular reason) chce tak neskutečně spát, že se cítíte strašně; a o to hůř, kdykoli pracně otevřete oči a zjistíte, že se na vás zrovna přednášející dívá. Ale pak se rozhlédnete po celé místnosti a začnete počítat další spící lidi...
(A do sešitu si ve snaze o udržení bdělosti kreslíte motivační obrázky jako na příklad doširoka otevřené oko, které ještě pro jistotu drží svorky. Nebo pořád dokola píšete slovo NESPI.)
Když poprvé zazní věta: "No, ale to stejně nebudete potřebovat."
Když si uvědomíte, co ještě znamená věta "I don't know what am I doing here."


Až tady jsem si dokázala plně uvědomit, jak špatně si pamatuju ostatní lidi.
"Ahoj, já jsem..." (uběhne 20 sekund) ... Jak že se to...?
Taky úplně zbožňuju ty momenty, kdy někam jdu, pozdraví mě osoba, se kterou se míjím, pozdravím zpátky, a pak přemýšlím, kdo to sakra byl. "Tenhle obličej je mi povědomej"...
Jenže tady nejsem v Příbrami.

Ve snaze o rychlejší zapamatování jednotlivých lidí jsem si vytvořila několik kategorií (protože se to už dřív docela osvědčilo):
Lidi, se kterýma jsem mluvila (a tudíž bych měla vědět, jak se jmenujou, případně úspěšně předstírat, že tomu tak je), a lidi, co jsem tam už někde viděla.

Druhá zmíněná kategorie se následně dělí na:
• ty, co se neskutečně podobají někomu z lidí, co jsem znala už dřív (a já na ně zřejmě dost nehezky zírám pokaždý, když se snažim si v hlavě srovnat, že to fakt neni reálná možnost);
(je tu třeba kluk, co vypadá přesně tak, jak by vypadala jedna moje spolužačka ze základky, kdyby změnila pohlaví a shodila pár kilo...)
• ty, co vypadají, jako by právě vypadli z nějakého anime;
• ty, co bych úplně viděla na jednom festivalu;
• ty, na kterých prostě vidíte obrovský pomyslný nápis "ZABÝVÁM SE INFORMATIKOU";
• ty, co jsou při pohledu zezadu prostě holky;
(a občas mám chuť se některého z nich zeptat na jejich způsob výroby tak perfektně držícího drdolu, ale nechci, aby to vyznělo jakkoli jinak, než jak to myslím)
• a pak těch několik specifickejch holek.

A "nejlepší" na tom obrovskym počtu lidí je, že je na přednáškách (resp. před nimi) vlastně úplně jedno, kdo si to zrovna přisedl, protože se většinou neseberu dost na to, abych se na ně podívala, natož začala konverzovat...

...Tak se rozhodnu pročíst si zápisky z minulých hodin. A v sešitě najdu:
• na většině stránek lineární algebry a matematické analýzy aspoň dva nápisy "IDGTS" k tématu;
• pomocné citace přednášejících, jako "si zapamatujte";
• nespočetné looks of disapproval;
• povzbuzující poznámky jako "Tohle nedáváš";
• smajlíky typu "I'm so fucked";
• jednu flegmatickou, propiskou kreslenou kočku;
• komentáře k nákresům relací ("oh look, it's a funny cartoon earless rhino!")
(a hned nato mi v hlavě naskočí vzpomínka na reakci D. - viděla pár jiných a zahlásila: "To vypadá jako takový ty obrázky, kde si pospojuješ očíslovaný body a něco z toho vznikne! :D");
• tu a tam rozptýlené "wuuuuuuuuuuuuuut" ze situací, kdy mi prostě došla slova. Čím méně slov, tím více "u".

Soucitně se dívám na každého smolaře, co se přihlásí s dotazem přesně v moment, kdy se přednášející nebo cvičící otočí k tabuli.
Soucitně se snažím dívat na své sebevědomí, když se na přednášce z programování "naučím" něco jednoduchého a pak mi to v praxi nefunguje. A já nevím proč.

Ve čtvrtém patře se nachází místnost s popiskem "Harry Potter a Tajemná komnata". Nevím, jestli se mám ptát.

"Každej matfyzák ví, že když se do autobusu vejde n lidí, tak se jich tam vejde i n+1."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hedwica Hedwica | 13. listopadu 2014 v 22:38 | Reagovat

Často mi na přednáškách hraje v hlavě Zuzky hlas s jejím nepřekonatelným ,,wůůůt?". Ne proto, že bych něčemu nerozumněla (latina je moje hobby :D) ale spíš tim, že je toho prostě megamoc. Zabíjí to jeden přednášející, co všem holkám řiká ,,slepice" a když má hodně špatnou náladu, tak jim hází zrní... -_-
Soucítím s tebou.

2 Invisible H Invisible H | Web | 15. listopadu 2014 v 11:57 | Reagovat

To vydržíš, to zvládneš! První rok je vždy nejhorší! (alespoň se to říká a je dobré tomu věřit :D) Držím ti všechny palce :)
Sice jsem na střední, ale taky si živě pamatuji na den, kdy jsem si říkala "I don't know what am I doing here." Bylo to 1. den 1. hodinu, kdy nám učitelka oznámila "Na gymplu jste, protože se chcete učit..." :D

Jentak mimochodem.. tu holku s křídlama jsi kreslila ty? Protože jestli jo, tak ti musím oznámit, že máš vážně talent :)

3 stuprum stuprum | Web | 18. listopadu 2014 v 18:19 | Reagovat

Budeš nakonec premiantka matfyzáků. :)

4 Severka Severka | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 18:57 | Reagovat

Cože, ty jsi na matfyzu? Takže jsi jeden z těch superlidí, co mají stejně nadaný obě mozkový hemisféry, a který nikdy nepřestanu obdivovat :)
Držím ti palce, většinou to chce jen čas a najednou si člověk uvědomí, že už se ani sám sebe neptá, co tam vlastně dělá, ale prostě jen tak nějak... je. A spokojenej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama