Ten obraz

18. května 2015 v 20:58 | Atris M. |  Na papíře 2015
(Jo, přesně ten, co jsem tolika z vás už tolikrát aspoň slovně cpala. The real thing je samozřejmě mnohem epičtější než takhle na fotkách.)

Položka číslo dvě na B4-seznamu. Zatím i jen druhá splněná.
A když se na to tak dívám, asi bych klidně mohla říct, že je to volný návrat k několika starším kouskům. (Velmi, velmi volný. Na předchozí stádia odkazovat nebudu, zklamat se při a po pátrání přece můžete i sami.)

Recept:
Karmínový a bílý akryl, místy pro trochu dramatu zředěné;
černá vodovka;
černá a bílá akvarelová pastelka;
jiná náhodně nalezená bílá pastelka;
trocha mikrotužky (asi H), o trochu víc tužky 3B 1; (protože kreslit po vrstvách barvy a nadávat, že to jde blbě, případně nejde úplně gumovat, je super)
pro velkou oblibu popisovač Centropen 0,1 (při mé rychlosti ovšem dělá linky přinejmenším jako 0,3);
jeden kreslicí manuál: Pose-a-holic 2 ~ Tasastock;
spousta, spousta zaslechnutých slov (vysvětlím později);
to vše navrstveno na jednu A3 a vsazeno do bílého ikeáckého rámu.
(snad jsem na nic nezapomněla)

Související Murphyho zákon:
Nehledě na to, kolikrát si vybraný rámeček přeměříte, se budete muset vyrovnat se skutečností, že do něj váš obraz prostě nesedne úplně dokonale, co se rozměrů týče.

Omluvte prosím ty odlesky a odrazy. Pořád nejsem profík.
(Foťáky kradou stíny...)


No a samozřejmě jsem to nechala zkroutit. Protože myslet po tolika stejných situacích na takové drobnosti, jako je zajištění papíru, je přece moc mainstream.



Nějaké ty detaily:

Celá ta tmavá, na první pohled zrnitá část je vyrobená z převážně milimetr vysokých slov in English. Bez velkých písmen (snad až na jednu výjimku, ale už bych ji nedokázala najít), bez čárek, bez teček, bez všech těch drobností kolem. Něco jsou texty písní (třeba těch extra oblíbených nebo extra trefných), něco jsou nevyslovené argumenty, něco snad i drobná přání.


Původní myšlenka byla, že z nich vyrobím plynulý přechod od 100% černé na okrajích po 100% bílou "uprostřed"... což se samozřejmě tak docela nezdařilo. Kdybych měla použít (byť v trochu posunutém významu) slova Seiyuu: když je ruka rychlejší než mozek, ...
Trochu jsem se to pokusila vyspravit právě vodovou barvou (bez nejmenších obav, tenhle centropen se nerozpouští) a pak ještě akvarelovými pastelkami, ale původního záměru jsem nedosáhla.
Na druhou stranu z toho vyšlo zase něco jiného, což je docela fajn.

Aby to bylo pěkně plynulé, jdou všechny pomyslné řádky od "středu" k okrajům papíru, takže i kdybych to nenaškrábala tak nečitelně a nahusto a nepřekryla text spoustou vody a akvarelek, pořád by čtení nebylo úplně nejpohodlnější (a o to jde). Otáčet v průběhu psaní celou tu věc byla fakt zábava.


Na pomoc jsem si v průběhu malování vzala i svůj jediný kaligrafický štětec (který používám snad na všechno kromě toho, k čemu je určený) a upřímně doufala, že v něm ta barva nezaschne, než skončím. (Byl to dárek...)

S tou osobou dole byla taky docela sranda.
Jako jediná část celého obrazu je napřed vybarvená jedním odstínem vodové světle šedé (kromě očí) a pak dostínovaná tužkou. Vtip je v tom, že jsem u vodovek jen málokdy schopná neudělat někde nějakou nezamýšlenou hranici příliš brzy suché barvy, a zrovna tentokrát se mi to nepodařilo. Což jsem se pokusila (ne úplně úspěšně) zamaskovat bílou pastelkou... samozřejmě ještě předtím, než jsem začala stínovat tužkou. (Fail.) Ale na druhou stranu, kdo ví, třeba by to v opačném pořadí bylo ještě horší. (Raději jsem to nikde bokem nezkoušela.)

A kdyby to někoho zajímalo, pořád nedokážu nakreslit souměrný obličej. (Nebo správný krk. Nebo taky... Eh, nechme to být.)
(Ty oči jsou taky červeným akrylem. A "nutné" světlo v nich není záměrně.)


Každopádně, až nebudu moct vystát pohled na spodní část obrazu, prostě to oříznu a budu se uklidňovat myšlenkou, že i tak je to dost blízko tomu, co jsem chtěla vytvořit.
...nebo třeba koláž.

Půlmaska tam dělá výkladovou nápovědu. Je to asi jediný případ, co si pamatuju, kdy jsem si něco napřed několikrát zkoušela vedle, než jsem to prskla na hotový produkt. (Původně tam ani být neměla, ale koncept téhle části nebyl úplně zdařilý.)

Připadá mi, že bílou barvu (a teď mám na mysli barvu k patlání, ne ke kreslení) používám (krom míchání) spíš k výrobě textury než k malbě jako takové.


(Páni, vážně sem někdo došel? ...dojde?)

A jak už to bývá, na výklad se rovnou vykašlu.
Jednak nikoho doopravdy nezajímá, druhak kazí dojem... A pak, těžko vysvětlovat asociace a osobní záležitosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama