Střípky z recepce

4. října 2017 v 10:05 | Atris M.
Turisti totiž nikdy nespí.



Předchozí/související:



Když jsem před více než rokem psala poslední článek, naivně jsem předpokládala, že rekordní transportní zpoždění - sedm hodin - už nikdy nikdo nepřekoná.
Překonal.
Dvě dámy ho nedávno nekompromisně rozdrtily svými deseti hodinami.

(Na druhou stranu, s tím, kolik peněz ušetřím, protože absolutně nestíhám většinu oslav a podobných akcí, se pak třeba budu moct o něco déle zašívat doma, až mi i z tohohle místa hrábne.)


Zatímco highscore ve zpoždění se mění, jsou věci, které se naopak nezmění nejspíš nikdy: dvanácti- či vícečlenné partičky jezdící do Prahy na rozlučku se svobodou.
V březnu se zastavili Němci a (surprise, surprise!) pánové z Irska, v květnu Německo a Rakousko, v červnu k jinému Rakousku zase banda Francouzů a zanedlouho Britů. Skoro všichni jako přes kopírák, miláčkové.

Irsko tentokrát nezvracelo po podlaze (jen do odpadkového koše), zato se velmi vyznamenali při zamykání nejopilejších spoluúčastníků na pokoji, pokud je teda zrovna neposílali z nějakého baru na pokoj samotné a bez klíčů.
Docela zdatní byli i v prasení výtahu - který v sobě ovšem k jejich smůle má i jednu roztomile poloukrytou kameru (nálepka s upozorněním, že je prostor monitorován, je naopak velmi dobře viditelná) se záznamem.

Asi mě nikdy nepřestane bavit pozorování výrazů člověka, který postupně zjišťuje, jak rychle se hroutí jeho pokusy o věrohodnou lež. ("To není možné. My jsme byli už někdy kolem 23:00 zpátky na pokojích..." - "Nebyli, drahoušku. Tou dobou, až někdy do půlnoci, jsem tu byla akorát já - otevírala jsem pokoj vašemu na-plech-kamarádovi, co přišel napřed a bez klíčů.")


Poslední Britové alespoň dokázali člověka pobavit:
Při příjezdu a přihlašování jsem jim vysvětlovala, co je to noční klid a proč by se neměli chovat jako dobytci. Odkývali. Zapřísáhli se, že nebudou dělat bordel - takže o pár hodin později jsem jim to samozřejmě musela vysvětlovat znova. Řvali na sebe jak hluchý, když si mysleli, že tam zrovna nikde nejsem...
Ovšem ta panika, když mě uprostřed své vyřvávané věty někdo viděl přicházet. "Guys, shut the fuck up!", po kterém obvykle následovala snaha o neslyšné "She's here!!"

Když jsem jim velmi blbuvzdorně vysvětlovala, že za rušení nočního klidu můžou být odměněni policejní hlídkou a vyhazovem z podniku (which I would hate to see or do), vůdce skupiny vyjádřil své pochopení -
"Got it, loud and clear."
Vím, že je to prostě jen fráze, ale nedokázala jsem udržet pokerface před člověkem, který použil slovo "loud" pro odsouhlasení toho, že hlučet nikdo nebude.


Naučit své hosty, aby za sebou zavírali dveře, to je ovšem dovednost na úplně jiném levelu...


Podobně jako sdílet telefonní číslo s blbcem a nezbláznit se z toho.
Neverending story - snažíte někoho přesvědčit, ať si jde vyzkoušet otevírání "problematických" dveří, on nechce... a ráno najdete na firemním telefonu sms z 4:41 ve znění: "Haló? Nejste někde poblíž? Ono nám to nejde otevřít..."

Nebo když vám v půl čtvrté ráno volá nějaký člověk (z nádraží, soudě dle zvukového pozadí), že si na internetu přečetl, že přijít a ubytovat se může od tolika do tolika hodin, a jestli by to náhodou nešlo o něco dřív.
Ještě že při nočních telefonátech nejsem na ty lidi sprostá.

Jindy, jiný expert volá pro změnu až v půl páté se skoro stejným dotazem - který ovšem korunuje slovy: "A vážně by to nešlo o něco dřív? Třeba za patnáct minut?"
Odpověď, že za patnách minut tam opravdu nebudu, si nedokázal nijak rozumně vyložit - to poslední, co jsem z telefonu slyšela, než jsem ho rezignovaně odložila o kousek dál od polštáře, bylo: "A kde budete?"

Vedení se ale pořád bude podivovat
nad tím,že nemůžu usnout dřív než tak ve dvě ráno (pokud nejsem poněkud mrtvá), protože mám empiricky ověřeno, že kdykoli bych si před tou hodinou šla lehnout, telefon by začal vyzvánět a člověk na druhé straně by vyžadoval mou přítomnost a asistenci (nejlépe kvůli nějaké píčovině, pardon my French).

Jakkoli si můžu zvyknout na noční telefonáty, nikdy mě nepřestane dopalovat, když ranní směna "zapomene" při svém příchodu vypnout přesměrování hovorů (případně se neobtěžuje přijít na směnu ani včas, ani akademicky, aniž by mi třeba dala vědět, že nestíhá/nechce stíhat) a telefon mi vyzvání ještě kdovíjak dlouho, přičemž všem těm lidem musím vysvětlovat, že ne, opravdu nevím, kdy tam sakra bude, protože už tam dávno měla být. Volám osobě, která začíná směnu, a to nejlepší vysvětlení, kterého se můžu dočkat, je něco jako: "Jé, vidíš, já na ty telefony úplně zapomněla!"

Předně mě to sere proto, že mně je šéf schopný volat ještě dobrých deset-patnáct minut před začátkem směny, ať to hlavně nezapomenu vypnout, protože mu teď někdo volal (tak mu řekl, ať zavolá později), a jemu za chvíli začíná golf.
Třešničkou na dortu je fakt, že ten samý člověk je schopný při svém předstírání činnosti na recepci nechat všechny telefony na stole v kanclu a jít si na dobu neurčitou někam do pryč, nejlépe v době, kdy se očekává příjezd nebo tři.

Čokoládovou polevu na oné třešničce tvoří fakt, že si miláčkové pořídili ještě třetí podnik.
Mívám sice poněkud sebedestruktivní sklony, tohle je ovšem moc i na mě - na rovinu jsem řekla, že tam chodit nebudu, že mi stačí jak idiot lítat mezi dvěma podniky, natož abych si k tomu přibírala třetí - prostě ne, nezájem.
Jenže ačkoli první dva podniky mají každý své telefonní číslo, tenhle třetí byl přifařen k telefonu podniku B. Takže mi stejně pak v noci vyzvání telefon kvůli dalším lidem, kteří sice nejsou můj problém, ale odmítám je tam nechat čekat po dobu neznámou, protože nejsem mámvpičistickej kokot jako někdo - tudíž jsem pak zase jednou za noční ústřednu.

Vedení se ale pořád bude podivovat,
že toho mám (se vším ostatním) dost a už pro ně nechci pracovat. Najednou se tváří, jak by se šlo přece dohodnout na spoustě věcí - ale z mnoha precedentů je již známo, že vyjádřená dohoda nezaručuje plnění daných slibů v praxi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama