Oči doširoka otevřené

17. června 2018 v 20:57 | Atris M. |  Ze života A.M., 2017-????
Jak jsem psala v březnu, recepci odzvonilo.
Vzala jsem místo v optice.


Nově (a tak akorát bleskově) nabrané vědomosti a zkušenosti jsou jasným zdrojem "zábavy" na celý den. S kolegyněmi a dalšími zaměstnanci firmy vycházíme dobře, byť se občas najde nějaký ten zoubek. Třeba teď, při dovolenkové sezóně, jsou to stokrát včas neřešené případy nečekaně se zjevivšího (dočasného?) nedostatku personálu.


Jednoho krásného odpoledne mi přišel z personálního vzkaz, že možná budu potřeba jeden celý den dalšího týdne na jiné pobočce. Že mi dají ještě vědět, ale kdyby se žádné novinky neobjevily, mám s tím záskokem počítat. (Tak to alespoň vyznělo.) Další dny bylo ticho po pěšině, až se povědomí o záskoku zredukovalo na pouhou polozapomenutou poznámku v diáři. Den před možným záskokem jsem dorazila po směně domů, uklidila, uvařila si čaj, sedla k počítači...
...a o chvilku později mi docvaklo, že žádné nové zprávy = zítra jinam = na "svazečku" klíčů mi něco chybí. V rychlosti jsem se sebrala, vystřelila na tramvaj a půl hodiny před zavíračkou už jsem vcházela do dveří oné potřebné pobočky, že si teda jdu pro klíče na zítřek.

Tamní kolegyně se na mě dívala poněkud překvapeně.
Pomalu (tak pomalu, jak to jen člověk po téměř-poklusu zvládne) jsem jí osvětlila všechny detaily domluvy, jíž jsem byla součástí. Samozřejmě se ukázalo, že formulace "pokud se neozveme, tak to platí" byla poněkud přehnaná, a že se ten další den nakonec podařilo pokrýt. Na dotaz, proč jsem raději napřed nezavolala, jsem předhodila jeden ze základních uplatnitelných zákonů schválnosti: než bych se dovolala někomu, kdo by mi byl tou dobou schopný a ochotný dát číslo na tuto pobočku, byl by se vesmír převrátil do situace "záskok je potřeba", a než bych se kamkoli dostala, bylo by dávno zavřeno. A kdo má čas a chuť někde postávat a vyčkávat, než se dosypu pro pár klíčů a nechám si třikrát vysvětlit, který patří ke kterým dveřím?
Chvíli jsme konverzovaly o obecnostech. Kolegyně pronesla cosi o tom, že někoho tímhle způsobem zodpovědného už tam nějakou chvíli nepotkala (yay? ...or nay?) a že ráda vidí nějaké nadšení. Chvíli se se mnou dělila o poznatky o tom, co z praxe bych ještě kde od kterých kolegů a kolegyň mohla nejlépe pochytit. Na oplátku jsem jí vzala pár zakázek k dokončení do dílny na jinou pobočku - "Stejně jsem se dneska chtěla projít."

O nějaký týden nebo dva později nám v práci vyzvání telefon. Klasicky v době, kdy pro množství přítomných lidí není zrovna čas ho zvedat...
O něco později, na druhý pokus, se k němu kolegyně dostane.

"No čau, ty mi jako nezvedáš telefon???" Volá ona kolegyně z druhé pobočky, nejspíš nejvýraznější hlas v celé firmě.
"Měla jsem tu lidi, nebyl čas," odpovídá jí na to stručně kolegyně domácí.
"No a ta druhá???"
"Jaká druhá, tak snad má jméno, ne? Teď nemůže, něco tu řeší."
"Tak ať mi pak zavolá!"

O něco později tedy volám zpátky.
Prý se nějakým nedopatřením stalo, že na víkend toho týdne nikdo z jejich pobočky nemůže vzít sobotu (protože ta má dovolenou tam a ta další zase támhle, a co se nestalo - dovolené se překrývají! ...) a jestli bych nechtěla jít já a v sobotu jim to tam všechno obstarat.
Vidina, že místo naplánovaného odpočinku po týdnu práce budu dvanáct hodin pobíhat po cizím prostoru s telefonem v ruce a zjišťovat, kde že tam co najdu, navíc ještě v době, kdy bych měla pořád mít za zády nějaký fyzicky přítomný dozor, se mi úplně nezamlouvala, a tak jsem návrh zamítla.
Ach, oheň na střeše.
Kolegyně na drátě poněkud obrátila. Prý si teda myslela, že jsem ochotnější a že chci pracovat. Že jsem na ní onehdy udělala hodně dobrý dojem, ale teď má pocit, že to bylo úplně mimo. Že si myslela, že se chci učit nové věci, ...
"Dialog" chvíli pokračoval, stále ve stejném duchu. Pak se přidal z její strany návrh, že když teda ne sobotu, co třeba takovou jako brigádku příští středu? - Vzhledem k tomu, jak naše pobočka funguje, je vyloženě debilní nápad, abych tam nechala svou domácí kolegyni na všechnu práci ve středu samotnou, a navíc, co já si mám ve zkušebce co sama vymýšlet, kde budu kdy makat? Od toho je personální. S takovým vysvětlením jsem zamítla i druhý návrh.
What a shitstorm.
Nedomácí kolegyně mě po telefonu div neseřvala jak parchanta a nasraně zavěsila.

Domácí kolegyně, které bylo už z té "mé" poloviny hovoru jasné, že šlo vyloženě o konverzaci na úrovni, si nechala povyprávět o argumentech druhé strany. Dodala jsem, že po telefonu mě takhle dokázal naposledy někdo nasrat loni. Ona už tou dobou datlila novinky další domácí kolegyni, aby byla v obraze. O pár dní později mi řekly, že se podělily i s manažerkou pro případ, že by nedomácí kolegyně chtěla dělat dusno. Ta naštěstí s mým postojem souhlasila.

Kafe a vrtání se v brýlích člověku naštěstí snadno zachrání náladu.


Někdy nedávno jsem tak o sobotě jakési dámě dávala brýle dohromady, když se z míst, kde na ně čekala, začaly linout poměrně hlasité tóny a rytmy něčeho, co by se pod vlivem nějakého správného koktejlu možná i dalo považovat za hudbu.
Říkám si - sice poměrně netradiční vyzvánění, ale zase je to rozhodně ze soudku nepřeslechnutelných tónů.
Říkám si - don't judge, nemá holt každý na čele napsáno, co poslouchá.

A jak jí tak nesu brýle zpět, vidím, že dáma, teď už s výrazem "pane bože, ať už můžu pryč", vlastně nemá s danou kakofonií nic společného. Zdrojem je jakýsi člověk s výrazem poněkud vyjetě nervózním, v klasickém úboru vytahané vše s utahaným báglem, s visacím zámkem na řetízku tam, kde byste na běžné mikině čekali šňůrku od kapuce. Nadechuju se, že dámě slovně podám výčet toho, co jsem jí s brýlemi prováděla, když se od člověka ozve: "Máte kontaktní čočky?"
"Okamžik, prosím." Pokračuji výčtem a přidávám doporučení, aby se zastavila, kdyby náhodou zase něco povolilo. Člověk mezitím nervózně popochází sem a tam a je očividně vyveden z míry každým zrcadlem, které při tom potká. Dáma bere brýle, děkuje a zdrhá pryč - dost pomalu na to, aby zachovala dekorum, ale taky dost rychle na to, aby zmizela z dohledu dřív než právě projíždějící tramvaj.

"A jaké kontaktní čočky potřebujete?" vracím se k dotazu člověka, který už podle všeho zapomněl, že se na něco ptal. "Denní, měsíční?" snažím se napovídat, ale moc to nepomáhá.
"Já bych potřeboval... kontaktní čočky," vysype ze sebe. "S vobrázkama."
"Tak ty bohužel nemáme..."
"Takový ty barevný, s vobrázkama, co chráněj voči před toxickejma látkama."
Polykám dotaz, jestli se jedná o nějaké nové chemtrails, i poznámku, že jeho už před toxickejma látkama neochrání asi nic. Po zopakování informace, že takové bohužel nevedeme, se týpek začne znova poněkud nervózně procházet po optice sem a tam a nechává se znova překvapovat existencí a vlastnostmi zrcadel. Když už přemýšlím o tom, jak moc nekorektní (nebo naopak, jak efektivní) by bylo prostě prohlásit "Na shledanou!" a neskrývaně zírat, dokud nevypadne, zase nakráčí k pokladně a znova se ptá, jestli teda určitě nemáme kontaktní čočky s vobrázkama, a jestli bych teda aspoň nevěděla, kde by takový sehnal.

V takovou chvíli člověk závidí všem, kdo můžou včas nenápadně zamávat na ochranku v obchodních centrech.
Na druhou stranu, té ubodané prodavačce v Letňanech to taky moc nepomohlo. ¯\_(ツ)_/¯


Takže u piva teď místo vyprávění nejnovějších turistických historek ze soudku Nechutného občas někomu zabavím brýle a zkoumám je, nebo se v nich vyloženě rýpu, když se mi zdá, že na nich něco nesedí.
Tu a tam se někdo zeptá, jestli mám i z bývalé práce k ruce nějaké novinky (nebo, přesněji, jestli už to tam vyhořelo) - aktuálně jen vím, že i při nových personálních posilách to tam pořád pomalu ale jistě jde do sraček. Onehdy mi volala má bývalá kolegyně s jednou z "nových" posil, ale neměla jsem při práci čas hovor zvednout rovnou, tak jsem se jen ex post pokusila zjistit, copak se dělo, že jsem volbou na drátě byla zrovna já. Náhlá přítomnost ubytovacího šéfa u nich (nebyl by moc nadšený, kdyby věděl, s kým situaci konzultují) a zákazníků u mě (customer first!) tu snahu ovšem poněkud sabotovala...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama