Tea M.D. - Články

[Nadpis článku 1225]

Wed, 23 May 2012 17:50:23 +0200

Na posledním těláku jsme ke konci hráli jakousi variantu fotbalu. ("Jakousi variantu", protože obvykle většina hráčů nepředstavuje pouhý pohyblivý sloupy.) S počtem lidí v týmu nám to vyšlo tak, že se dvě osoby v klidu opalovaly na střídačce, zatimco se ostatní grilovali v poli. Po chvíli byla grilovaná masa upozorněna na skutečnost, že už by se mohlo střídat, tak jsem neváhala a zabrala si svoje místo. (Nejsem zrovna fanda do fyzický aktivity. Dělá ze mě větší kostru, než jsem.) Měla jsem v tom případě celkem štěstí, jelikož osoba č.2 odmítla kohokoliv střídat.

Nemam jí zrovna nejradši. Vadí mi její přístup ke školním aktivitám, který nechce dělat. Jasně, každej z nás tam něco nemá rád a nejradši se tomu vyhnul, ale na rozdíl od ní se kvůli tomu nechováme jak malí rozmazlený parchanti a prostě to nějak přežijem.

Když jsem se jí po několika desítkách sekund zeptala, proč nejde do pole, řekla mi něco ve smyslu: "Protože by na mě určitě zase ostatní řvali." To by mě jindy popravdě ani moc nepřekvapilo - její sabotování čehokoliv, co nechce dělat, na úkor všech ostatních mě taky celkem slušně vytáčí (prostě se zastaví a tim nejukňouranějším tónem, jakej dokáže ze svejch hlasivek vyloudit, prohlašuje "Ne, já to nechci dělat, mně to stejně nejde, já to nebudu dělat" apod.), a někteří z nás nemají ty nejpevnější nervy. Vzhledem k dění na hřišti se mi ale poněkud pozvedlo obočí - proč by na ní teď měl kvůli jejímu úžasnýmu přístupu někdo řvát, když tam stejně většina lidí dohromady nic nedělá? Odpověděla jsem, že je má v tom případě poslat do prdele. "Hm, to nemam zapotřebí!", sdělila mi tónem, kterej mě asi měl nějak setřít, ale k její smůle to znělo spíš jako mutující puberťák. (Asi neví, že se dá posílání do prdele realizovat i jinými slovy. No co.) Došla jsem k závěru, že by tahle diskuze nikam nevedla, a už jsem radši nic neříkala.

Jen mi proběhlo hlavou: Komu není rady, tomu není pomoci. Co vlastně čeká, když se ani nedokáže bránit a všechny okolo nechá, ať po ní šlapou, aniž by se snažila o změnu? Úsměv a poklonu?

Chtěla bych...

Sat, 19 May 2012 21:01:26 +0200

Poslední dobou mam šílenou chuť praštit se spoustou věcí. (V tom doslovnym i přenesenym smyslu.) Paradoxně je to většinou to, co mi k něčemu může bejt; to, čeho bych se zbavit měla, mi k úvaze přichází jen náhodně, jen výjimečně.

Měla bych například omezit používání vulgarismů. Očividně jsem (ale) bohužel došla do bodu, kdy se bez nich nedokážu dost výmluvně vyjádřit. Ptal se mě někdo, jak se mam? Oh, je to jednoduchý - okolí mě sere, tak na něj seru; když na mě zrovna nesere, akorát mě tak nasere. Bez toho to prostě nevyzní správně... co na tom, že jsem tim u několika lidí právě klesla... ^^

Měla bych se taky zbavit svýho příšernýho zlozvyku: kopírování osobností. Nepamatuju si, kdy jsem s tim začala, ale jelikož to na sobě pozoruju už i já, že se to děje, předpokládám, že to zašlo mnohem dál, než by kdy mělo. A je tu jen jediná světlá stránka: stává se to jen v souvislosti s lidma, který mam ráda. (Což je bohužel i mínus, protože těch moc neni, takže by se po chvilce pozorování daly všechny vzory určit.)

(Nepleťte si prosím slovo "osobnost" se slovem "celebrita". Pro mě jsou "celebrity" jen sotva "osobnostmi"...)

Moc ráda bych zahodila svoje občasný "výpadky", kdy nedokážu dělat skoro nic, a to hlavně po duševní stránce. (Poslední začal někdy kolem února a trval přibližně do druhý poloviny dubna. Viditelnej odraz to ale stejně bude mít asi jen na vysvědčení...) Smát jsem se dokázala v podstatě jen tomu, jak se všichni za něčim věčně hrnou, ačkoliv je všechno k ničemu. Ne že bych se tomu jindy nesmála, ale obvykle to v mojí hlavě zabírá asi tolik místa, kolik jsem ho ve svym šatníku vyhradila růžový barvě. No, možná ještě míň.

Vlastně bych moc ráda zahodila všechny ty chvíle, kdy se k něčemu nedokážu donutit.

Chtěla bych se zbavit svojí neschopnosti vyjadřování,

Chtěla bych se zbavit toho prázdna ve svý peněžence,

Chtěla bych se zbavit všech nesmyslnejch hádek se svojí matkou,

Chtěla bych se zbavit všech pitomejch důvodů, proč nemůžu.

Chtěla bych se zbavit všech falešnejch lidí, který znám,

Chtěla bych se zbavit tý části svý slušnosti, která mi v tom brání.

Červený a bílý, červený a černý

Thu, 17 May 2012 16:31:00 +0200

(Co ještě se po Vánocích našlo..)

V. - Canyon du Verdon

Tue, 15 May 2012 15:42:00 +0200

Vyhodili nás z příjemnýho busovýho chládku na kamennej gril.

Naštěstí se bylo kam schovat.. x) Nutno však podotknout, že na to, kolik dopravních prostředků člověk venku viděl, bylo uvnitř docela narváno. Za úspěch se dalo považovat pár nepřerušenejch po sobě jdoucích kroků od vchodu do zadní části budovy..

(Náš bus je ten vlevo ^^)

Každopádně pohled z "vyhlídky" se nijak výrazně nelišil od toho, co jsme viděli celou cestu tam...

...snad až na jeden detail: daleko, předaleko pod námi, byla voda.

Pak byla k nalezení taky jedna "dračí polojeskyně".. (na předchozí fotce v horní polovině uprostřed)

Na rozdíl od pohledu z autobusu taky člověk viděl, jak pohodlně by se mu padalo, kdyby do něj někdo omylem strčil..

No, dlouho jsme tam nevejrali a šli dál. Pomocí dvou prázdnejch, napřed jedoucích autobusů jsme otestovali, jak pevnej je Pont de l'Artuby..

..a jeli jsme dál.

Jen si tak lítám kolem..

Sun, 13 May 2012 16:10:00 +0200

Něco na odlehčení.

Ano, ta ruka je divná, ten obličej je divnej, ten trup je divnej, ta noha je divná, ale mně se to prostě líbí.

A4 a centropen.

Tmavostříbrné s dodatkem

Fri, 11 May 2012 15:58:00 +0200

První pokus o "ear cuff". Jen co zjistim, kde dělám největší chybu, vytvořim další. Složitější po drátový stránce. >:]

Dáma

Wed, 09 May 2012 16:44:00 +0200

Opravovala jsem si deštník. Cvokočka z toho vytušila, že se někam brzo vydám, tak přišla a dala mi najevo svůj nesouhas.

(Skutečnost, že se nerada fotí, vyjadřuje tak, že pokaždý, když vidí objektiv, zavře oči nebo odejde. Odchod v tomhle případě nepřipadal v úvahu.)

Portrét F

Mon, 07 May 2012 17:07:00 +0200

Podle fotky; strávila jsem nad tim asi hodinu a půl.

A nakreslila jsem ho hezčího než je. :D

Koncentrace

Sat, 05 May 2012 20:59:00 +0200

- Jednoslovné vyjádření toho, co dělám, když kreslím.

Jednoho jarního rána

Thu, 03 May 2012 17:03:00 +0200

Hádám, že lepší fotku nikdy nepořídim.

Ztrácím zrak.

Tue, 01 May 2012 16:57:00 +0200

Před nedávnem jsem uvažovala o tom, že by nebylo na škodu, kdybych začala nosit brýle víc než jen příležitostně. Přispěla k tomu třeba skutečnost, že známý lidi na dálku poznávám už jen podle barvy oblečení (většinou v případě, že jsem je už ten den viděla), podle vlasů (v několika málo případech) nebo podle stylu chůze. (To je dost nepratický, protože by onen člověk musel kráčet přímo přede mnou nebo proti mě, abych si ho všimla - venku se rozhlížim maximálně tak na přechodu.) Vedle toho je tu i opačnej případ - vidim lidi tam, kde nejsou.

Snad je to proto, že (jak jsem kdysi kdesi četla) je lidský mozek "zvyklý" rozpoznávat lidské siluety i tam, kde žádné nejsou, jako například na tomhle obrázku. Ale někdy je to celkem otrava. Zkuste si jít ven a na 100 metrech vzdálenosti hloubat nad tim, jak to ten člověk dělá, že se v týhle pozici ani nehne, načež zjistíte, že je to vlastně jen stín předmětu, co je zrovna "dobře umístěnej" mezi zdrojem světla a stěnou...

Pak je tu ještě další jev - šíleně originální slečny, které mi byly "inspirací" k sepsání tohohle čehosi. Však je znáte, jsou to ty, co o sobě prohlašují, jak jsou originální, a za nima kráčí deset kopií... (No, co si budeme povídat, klon je i ta první.) Všechny jsou blond nebo stejnětmavohnědovlasé, všechny mají na hlavě tenhle sestřih (pěšinka případně na opačné straně), táhnou "kabelku" (způsob nošení popsán zde), na sobě mají světle modré nebo bílé rifle, těžce originální tričko z Ňújorkru a takovou tu šedou mikinu. Největší rozdíl na vzdálenost dvou a více metrů vlastně pozoruju jen ve výšce postavy nebo barvě výše zmíněného trička. ...Jo, občas má některá na ruce zavěšenýho hoppera.

Jak to souvisí s nošením brýlí? Pokud se nenaučim trefit domů poslepu (nevýhodné) nebo nezačnu nosit druhý pár očí, pravděpodobně už dobrovolně nevystrčim nos ze dveří. Je to celkem deprimující, když minu jednu osobu osmkrát za sebou aniž by kterákoliv z nás změnila směr chůze. S brýlemi pro mě bude existovat aspoň rozdíl v rysech obličeje. Do jisté míry.

Takže otázka týdne: Mam si zvyknout na celodenní nošení brýlí nebo si mam radši začít trénovat tu slepochůzi?

Učebna výtvarky

Mon, 30 Apr 2012 14:32:00 +0200

Konečně jsem po dlouhý době dostala šanci pokračovat v rozpracovanym náčrtku, tak jsem se jí chopila a urychleně ho dokončila ^^ To zrnění mě každopádně celkem štve...

1204 - Nai

Sun, 29 Apr 2012 19:39:06 +0200

Samotný přemlouvání k dokončení kresby mi z celýho vytváření designu zabralo nejdelší dobu..

Hlavně jsem to tu chtěla zase jednou "zpřehlednit". Boční menu je fajn, ale než ho člověk celý pročte, chvíli mu to zabere a beztak se kolikrát nedostane tam, kam chce. (Jo, původně jsem zamýšlela prostě jen mapu stránek, ale do toho se mi taky zrovna dvakrát nechtělo.. x))

(Mimochodem - kdo hned našel záhlaví? :D)

Použitý font: Kingthings Pique'n'meex

(ten jsem si prostě nemohla nestáhnout.. ^^;)

Beztak je to k ničemu, tak proč to řešit.

Tue, 03 Apr 2012 20:51:58 +0200

(Aby to aspoň vypadalo, že něco dělám.)

Představte si personifikované jaro - nebo něco na ten způsob.

Jaké má barvy?

(Měla jsem v úmyslu sem hodit rozkreslenej obrázek a přeptat se na barvy, ale nakonec jsem se rozhodla jít na to psychopatologicky a nedát nikomu příležitost k předčasnýmu ovlivnění ^^ Díky za případnou odpověď.)

IV. - Grand Canyon du Verdon, cesta tam

Tue, 27 Mar 2012 17:54:21 +0200

Dalšího dne jsme se zase trochu pogrilovali, tentokrát ve verdonském Kaňonu. (Snad ze všech stran bylo slyšet, že to je vlastně to samý jako Grand Canyon v Severní Americe, jen menší. Blbost, říkám já - jedinou podobnost vidim ve vzniku.) Naštěstí ale ne v takový míře jako na pláži... :D

Cesta byla, bohužel, mnohem delší než samotná zastávka. x)

Ze začátku to bylo hezký. Všude samá zeleň, kopce a zeleň...

Klimatizace v busu fungovala dobře, takže člověka kolikrát napadlo, jaká "zima" může bejt v týhle nadmořský výšce.

Tohle jsem považovala za prudkou zatáčku.

Vydrželo mi to... no, krátce.

Zeleň, kopce, zeleň...

Ale ty rantly u kraje se mi strašně líbily :D

Zeleň, kopce, ...

"Neprojeli jsme to tady už předtim? - Počkat, ne, předtim tu byly navíc vyšší stromy."

Pak si člověk začal všímat, jakej typ bylin a dřevin tu vlastně roste...

To zabilo počátek jakejchkoliv dalších úvah nad venkovní teplotou, pokud počítaly s Celsiem pod 25°.

Kopce se začaly poněkud zvyšovat...

Kupodivu se tu a tam objevilo i něco jinýho než jen stromy a keře.

Hory, zeleň, ...

"A tudy jsme fakt ještě nejeli?"

"Nejeli, tenhle šutr je tu určitě poprvý..."

Zeleně postupně ubývá.

Nakonec moje oblíbené...

◄ III. - Grasse - parfumerie │ V. - Canyon du Verdon ►

III. - Grasse - parfumerie

Mon, 26 Mar 2012 20:17:06 +0200

("Vatu" v podobě nánosů nepovedenejch fotek pořízenejch přes okno autobusu si pravděpodobně nechám na absolutní konec... x))

Se svojí krásnou račí kůží jsme si vyrazili do Grasse, do parfumerie Galimard (po cestě se nedaly přehlédnout poutače upozorňující na další dva "podniky" - Fragonard a Molinard).

Moc ráda bych popisovala každou fotku, ale dvouletá prodleva udělala svý... x)

Schválně - kdo dokáže pojmenovat každou ze všech těch baněk, nálevek, lahví a kdo ví, čeho všeho ještě?

Byl nám vysvětlen (kupodivu anglicky) a přeložen proces výroby parfému. Část houfu to neposlouchala, my ostatní se tvářili, že je nám všechno jasný...

Podle všeho ty "nejvoňavější" přísady. Pokud nakloníte hlavu doprava, zjistíte že černá kontura (poněkud zkresleně) znázorňuje kontinenty...

Takový poutač nepřehlédnu ani slepozrakem.

Moc ráda bych sem napsala, že se mi podařilo vyfotit Grasse v trochu širším úhlu, ale...

...vážně nemam tušení, jestli to náhodou neni úplně jiný město. V tý oblasti se samy sobě všechny šíleně podobaj... :D

_ _ _ _ _

Pod čarou:

Průvodkyně v parfumerii nám poradila, co s naší spálenou kůží - řekla, ať se vykašlem na všechny ty předražený krémy a zajdem do supermarketu pro obyčejnej bílej jogurt nebo tvaroh.

Musim říct, že to celkem uspokojivě fungovalo. Teda přinejmenším osazenstvu našeho mobilhomu, pokud si dobře vzpomínám.. ^^

A ani to nebolelo.. Jen smejvání bylo chvílema trochu problematičtější. x)

◄ II. - První zastávka v kempu │ IV. - Canyon du Verdon, cesta tam ►

"Pravdivost odpovědí? Jak ji zaručíš?"

Thu, 22 Mar 2012 19:52:37 +0100

Tak jako v prváku budeme za ZSV i letos z velký části hodnocení na základě "ročníkové práce" na vlastnomyslně vybrané téma. (Tim mimochodem naznačuju, že vás dřív nebo později požádám o vyplnění krátkého dotazníčku.. :D) Jakožto člověk neviditelný jsem si vybrala věčnou "ojetinu" - Přístup mladistvých (no, asi to radši převalim na nezletilé...) k některým drogám.

Máme tohle pololetí na ZSV novýho učitele (zrovna vyšel), což se podepisuje na tom, co po nás chce - například koncept "chystané seminárky"... Tolik aktivity... <Přejdu skutečnost, že jsem to psala večer před odevzdáním. x)> Nuže, dali jsme mu koncepty (aby moh' případně někoho poslat do pryč a dát mu jiný téma) a on nám je vrátil s případnejma připomínkama.

Na mym konceptu se objevil dnešní nadpis.

Ne že bych to brala jako přímou otázku.

Spíš mě to navedlo ke krátkýmu "filozofování" - jak kdokoliv z nás může zaručit pravdivost toho, co nám ostatní vykládaj'?

Do hlavy si navzájem nevidíme, a i kdyby jo, neznamenalo by to přece, že druhá osoba automaticky začne mluvit pravdu. (Osobně se přiklánim k názoru, že by spousta lidí lhala jen proto, aby zjistila, jak dobře jim ti druzí do hlavy vidí.. x))

Předpokládám, že ta otázka pravdivosti reagovala na moje neurčitý "Ještě si nejsem jistá, jestli budu dotazníky rozdávat vytištěné, využiju internet nebo zkombinuju obě možnosti" a byla směřovaná k tomu internetu, ale neni to jedno? Ať už je řeč o internetu nebo o tom, čemu řikáme realita - ani jedno neni zárukou pravdy.

Souvislosti roztály v nestudeném sněhu

Sun, 11 Mar 2012 20:48:22 +0100

V době, kdy jsem tohle kreslila, byl pátek, venku bylo slunečno (stěžovala jsem si na blbý Slunce, co ze mě dělá ještě většího slepce než jsem), napadla vrstva toho nejbělejšího sněhu (v důsledku čehož jsme se šli celoškolně vyfotit - to je asi ten nejelegantnější způsob, jak se vyhnout z testu z chemie) a já se ptala těch kolemsedících, co mam dát osobě na papíře za vlasy.

Nakonec jsem všechny návrhy z nejrůznějších důvodů zahodila.

Další dočasná ozdoba...

Thu, 08 Mar 2012 20:32:00 +0100

Už doufám jen v to, že vydrží dýl než ty předchozí.. :D

Což mi dává příležitost k vyhlášení tipovačky - za jak dlouho jí rozmlátim o klíče/rozbiju o cokoliv jinýho/ztratim? :D

_ _ _ _ _

19.3.: Rupnul řetízek.

Světlo

Tue, 06 Mar 2012 16:15:00 +0100

Byl to jen takovej nápad.

Nevyšel zrovna nejlíp, ale co.