Na zdi

Cvičně

17. dubna 2016 v 22:48 | Atris M.
Někdy na podzim loňského roku za mnou přišel bratr, jestli bych nemohla něco udělat pro jistou organizaci. Namalovat jim na zeď v tělocvičně jejich logo.

A že jsem dlouho po žádné zdi nepatlala (nepočítáme-li jednu opravu barvy za topením), řekla jsem si - proč by ne. Vzala jsem si kontakt na osobu zodpovědnou, vyžádala si detailní popis požadovaného provedení a začala shánět, co je potřeba.

Ke svému obrovskému štěstí jsem si kvůli logu (o průměru 1 m) nemusela provizorně zhotovovat žádné "megakružítko" ze tří náhodných předmětů ani shánět dlouhá pravítka - vzpomínáte-li někdy na obrovské rýsovací pomůcky, které se používaly při hodinách matematiky na základní a střední škole, já se tomu nevyhnu při většině návštěv jednoho z příbramských bydlišť, protože i takové předměty se nachází v mámině domácím ateliéru.

Long story short, sbalila jsem vše potřebné do dvou tašek a strávila dvě říjnové soboty (z nich jednu narozeninovou) převážně v poloze sedícího Quasimoda s tužkou, později štětcem v ruce. Quasimodo se ale nikdy nemohl narovnat a zjistit, že pak se záda rozbolí ještě víc. :D





Zleva doprava, shora dolů zachyceno:

1. předkreslení podle předlohy tištěné na A4 (později jako předloha B použita plachta s tímž logem);
2. zkouška přesnosti odhadu odstínu šedé;
3. oprava tragického odhadu;
4. "Ty pruhy dám přece i od ruky!";
5. dokončená malba;
6. le me for scale.

V průběhu práce jsem (mimo jiné) zjistila:
- že oproti této už budou všechny zdi krásně rovné, hladké;
- že mám odhad ještě horší, než jsem si myslela;
- že to ale jistí druhá, případně třetí vrstva;
- že tónovací barva je inkoustu podobnější, než bych kdy hádala;
- že s mým ctěným bratrem se nesrovnalosti v obraze diskutují lépe než s kýmkoli jiným;
- že se správnou motivací se dá provést téměř cokoli
(například pokud si na druhou sobotu neprozřetelně nevezmete megapravítko a ze zkušenosti víte, že nedokážete udělat rovnou čáru, a s vidinou dalšího oddálení domalování, s živou představou, jak sebou o nedokončenou malbu na střídačku mlátí X cvičících, dokud na ní není dalších pár otisků osob a jejich částí, se najednou k těm rovným čarám nějak propracujete).

Zdi oranžové

23. srpna 2014 v 23:06 | Atris M.
Co si budeme povídat, tu epickou fialovou zeď dveřní už pravděpodobně ničím nepřekonám. To ale neznamená, že se o to nebudu pokoušet... ^^

Vypadá to, že v dohledné době (rozuměj rozmezí několika let) tuhle místnost nedokončim, resp. nebudu s to ji dokončit, tak se prozatím budu alespoň tvářit, že to je umělecký záměr... Však víte, naprosto jasné vyjádření nesouhlasu s dnešní uspěchanou dobou --- a tak. :)

Teď jak se na to dívám, asi jsem měla udělat detail toho srdce, když už jsem se s ním tak dělala. No nic.


Kdyby to někoho zajímalo, tak mi tam visí Tsutomu Niheiova Cibo, Staré barevné zavoskované cosi a přepracované Abstraktní cosi. Vpravo, tam, jak je ta neskutečně velká prázdná plocha, měl viset plakát s obrazem od Moneta a podle něj měly být dopatlány další čáry kolem. Jenže to by se napřed někdo musel dokopat k tomu, aby vážně něco dělal, že.


(Odpusťte ten chaos na stole, já ho tam potřebuju mít...)

Co se čar na stěně s oknem týče, provedení je ještě o něco slabší, ale who cares.
(U stolu visí krom těch dvou fotek A kittycat's web Minny Sundberg a Zee Captain s optimistickým poselstvím. Chtěla jsem tam pověsit ještě něco, ale nic hotového se tam nehodilo a blok bývá dlouhodobě nerozbitný.)

Zeď dveřní

28. června 2011 v 20:25 | Atris M.
Dodělala jsem jí sice už před přibližně třema tejdama, ale na pořadí článků mi to holt vyšlo takhle... ^^ Neni to nic extra povedenýho, je tam spousta přetahů a sem tam i nějaká omylem rozmazaná barva, ale i tak se mi to líbí. Přece jen, dokonalost je přežitek...x)


 
 

Reklama