close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Toriiny tragické týdny

Zcela nekomunikativně

15. března 2020 v 19:45 | Atris M.
Nejlepší reakcí na přehlcení smyslů je vypnout.

sleepless nights

11. listopadu 2019 v 1:34 | Atris M.
now I hate to say it this way but
I don't feel so good these days

In absentiā

4. srpna 2019 v 15:06 | Atris M.
Zbývá tak málo času a tolik věcí k vyřízení, že radši sedíš doma nebo ve sklepě a neděláš nic.

Sedíš ve sklepě, dokonale hlučný-tichý ambient, a přemýšlích o vzorcích a vyšlapaných cestičkách a o nedostatku důvěry ve vlastní úsudek. Pozoruješ něčí téměř-výrobu lehkých popálenin a baví tě fakt, že ty nejbolestivější rány se obejdou bez projevů na první pohled zřejmých, zatímco na ty nejviditelnější stopy tě namísto vlastní nervové soustavy upozorní někdo jiný.

Marně vzpomínáš, kde se vzalo těch pár nových modřin. Ptáš se té měsíc a půl staré, jestli by se už třeba nechtěla zdekovat.

Do brzkých ranních hodin debatuješ o hloupostech a zapomínáš kontrolovat telefon. Zapomínáš, že o tebe ještě někdo může mít starost.

Nové jméno nutně neznamená nové zvyklosti.
"Nejradši bych si to odbyla jen ve čtyřech a pak šla někam na jedno."



O patro výš se rozezněly vypalovačky českých rádií. Nedělní déjà reçu.

Ležíš v horké vodě, hladina kousek od koutků očí, a přemýšlíš o tom, zda je možné se bez pomoci živých či neživých vnějších činitelů na povel utopit ve vlastní vaně.
(Náhodní známí v publiku nechť zůstanou v klidu - nedisponuji vanou vlastní, nýbrž zapůjčenou.)

O patro výš hudbu vystřídala hádka. Nedělní déjà reçu.


Interakce jsou un peu compliquées.

6. dubna 2019 v 16:52 | Atris M.
[Výčet pozorova(tel)ných skutečností.]

Je mnohem snazší zformulovat myšlenku písemně někde na internetech, kde jsme si všichni vlastně ukradení, než si o dané záležitosti promluvit pěkně napřímo s tím či těmi, koho se týká.

Je snazší si přiznat, že jsi nesnesitelná sebestředná svině, když to nemusíš říkat nahlas.

Je snazší se trochu urazit, že mi až ve středu oznamuješ, že se po sobotní sešlosti s tvými přáteli v něděli účastníme (?) tradičního rodinného oběda, a později na tvou žádost o osvětlení myšlenkových pochodů zareagovat jen slovy "to bys stejně nepochopil" (a taky prohlásit: "A spát budu kdy?"), než se pokusit vyslovit dávno známé:

Udržovat konverzaci je ve většině případů kurva těžký, pokud ti byla protistrana prostě přidělena.

Když už vyjdu z bytu, zpravidla chodívám na místa, ze kterých se lze v případě nutnosti okamžitě vypařit.

Kdykoli se jednou za uherák vidím s někým ze své nejbližší rodiny, netrvá obvykle víc než 15 minut, než si začnu přát být někde daleko, daleko, pryč. A není to tím, že bych je neměla ráda, jen mě tyhle "společensky vynucené" interakce prostě dohánejí k šílenství. I always end up feeling bad about the whole situation, and I always wish they would understand. I never say it out loud, though.

Ta rodina bude za pár měsíců papírově dvakrát tak velká.
Je snazší si představit, že zítra už nebudu existovat, než že tahle bizár story bude pokračovat dál a dál ještě spoustu let. Jenže takový vývoj událostí už nepřipadá v úvahu.

Není noci, kdy by mi některá část hlavy nevyčetla, že jsem od něj v prosinci přijala ten kousek kovu a vše, co s tím souvisí.

Missing

25. dubna 2018 v 23:25 | Atris M.
Vyměnila jsem

ruce některých za ruce jiných,
půlnoci provolané za půlnoci probděné,

běh po centru za jízdy mimo ně
a
jízdy po centru za noční procházky;


Chybí mi

lidé, se kterými jsem se bavila,
lidé, se kterými jsem vlastně nikdy pořádně nemluvila,

pojem o čase
a
umění nepanikařit;


Zapomínám

jména známých /míst,
předávat, co je záhodno předat,

významy drobných gest a konverzací
a
jaké to je nebudit se bolestí, jednat zodpovědně, ...



Všechno je postavené na hlavu, jen mi to zřejmě zatím pořádně nedochází.

in this crowd

21. listopadu 2016 v 13:51 | Atris M.
Listopad se pomalu chýlí ke konci.

z nějakého důvodu to vždycky odstartuje
asi sto padesát miliard otázek ze všech stran

ale vlastně jsou pokaždé stejné:
"co děláš X.12.?" "kde budeš trávit Y.12.?" "budeš někde se Z?"

Já nevím.
Nemůžu se nějak dostat přes základní dilemata, jako třeba jestli nebude vzhledem ke slabšímu listopadu lepší se koncem prosince a začátkem ledna sedřít v práci z kůže, protože únor a březen zase budou stát za kulový.
Nebo jestli má cenu být raději někde s někým, kdo bezesporu zmizí stejně rychle, jako se objevil, jakmile si všimne, s čím tady celou dobu ztrácí čas.
Jestli by nebylo od věci ověřit, zda je výrok "Nechci trávit Vánoce s ničí matkou!" stále aktuální.
Jestli je horší užírat se o samotě (ale chtě nechtě se při tom udržet v použitelném stavu), nebo v přítomnosti spousty dalších lidí (kde je přinejmenším žádoucí se tvářit, že je všechno OK, ne-li přímo báječné).

O.K.

16. června 2016 v 0:12 | Atris M.
(tvářím se, že)

všechno je, jak má být

a vůbec už hodinu nepozoruju ten puntík
co ti svítí vedle jména

už aspoň hodinu

si říkám, že bych měla jít spát

jeden by myslel, že s rostoucím věkem
půjde všechno líp

místo toho je každou noc těžší usnout
každé ráno vstát

už aspoň celou věčnost

čekám, až mi dojde dech

wait up

11. srpna 2015 v 21:46 | Atris M.
jasně že se snažím

snažím se tak moc, že jsem dokonce
to své letošní zživýchpadnutí
začala brát zase víc metaforicky

a míň fyzicky

(ačkoli to je obojí diskutabilní)

a zase se jednou dívám, jak mi čas teče mezi prsty

nic jiného nějak nestíhám

nestíhám toho moc, protože se
jak už to bývá, zapomínám
dívat víc na maličkosti

a míň na celou tu horu smetí

(kterou jsem si ale nadrobila sama)

a zase jednou vidím, jak mi to všechno utíká

Motivační

25. dubna 2015 v 21:04 | Atris M.
"Tak co nového?"

Nic.
Nikdo nechce lidi bez cíle,

(když lidí je tolik a cílů tak málo,
co se z toho dá vyvodit?)

a když zrovna ano, tak jen nakrátko
(je to nakažlivé, to jste nevěděli?)

a jen ty, co umí správně předstírat
nadšení pro velké
nic.

Elementární

3. března 2015 v 22:22 | Atris M.
vlastně ta nejčastější otázka: je horší -

- dělat ze sebe každým slovem čím dál většího idiota
- být úplně zticha?

Stereotypní

17. ledna 2015 v 1:04 | Atris M.
čas od času
(vždycky to bývá takhle po nocích)

čas od času si říkám, že
by mi nevadilo
"zastavit čas"

nechat ho převíjet stejných pět minut
dokola a dokola

Jednoho lednového rána

13. ledna 2013 v 11:57 | Atris M.
Přišel leden, jak má být:
venku padá to bílé nic
"voda, co vypadá jako bavlna"
(řekli by o něco jihovýchodněji)
ale na kalamitu to asi nestačí...
Možná příště?

Těm, co stojí kolem

30. listopadu 2012 v 20:50 | Atris M.

Jste pro mě jako Fata Morgana:
působí to tak skutečně
ale
podvědomě tuším, že bych
neměla nic z toho zkoumat podrobně
nebo
dopadnu jako dřív

tvrdě,
sama.
 
 

Reklama