Toriiny tragické týdny

Missing

25. dubna 2018 v 23:25 | Atris M.
Vyměnila jsem

ruce některých za ruce jiných,
půlnoci provolané za půlnoci probděné,

běh po centru za jízdy mimo ně
a
jízdy po centru za noční procházky;


Chybí mi

lidé, se kterými jsem se bavila,
lidé, se kterými jsem vlastně nikdy pořádně nemluvila,

pojem o čase
a
umění nepanikařit;


Zapomínám

jména známých /míst,
předávat, co je záhodno předat,

významy drobných gest a konverzací
a
jaké to je nebudit se bolestí, jednat zodpovědně, ...



Všechno je postavené na hlavu, jen mi to zřejmě zatím pořádně nedochází.

in this crowd

21. listopadu 2016 v 13:51 | Atris M.
Listopad se pomalu chýlí ke konci.

z nějakého důvodu to vždycky odstartuje
asi sto padesát miliard otázek ze všech stran

ale vlastně jsou pokaždé stejné:
"co děláš X.12.?" "kde budeš trávit Y.12.?" "budeš někde se Z?"

Já nevím.
Nemůžu se nějak dostat přes základní dilemata, jako třeba jestli nebude vzhledem ke slabšímu listopadu lepší se koncem prosince a začátkem ledna sedřít v práci z kůže, protože únor a březen zase budou stát za kulový.
Nebo jestli má cenu být raději někde s někým, kdo bezesporu zmizí stejně rychle, jako se objevil, jakmile si všimne, s čím tady celou dobu ztrácí čas.
Jestli by nebylo od věci ověřit, zda je výrok "Nechci trávit Vánoce s ničí matkou!" stále aktuální.
Jestli je horší užírat se o samotě (ale chtě nechtě se při tom udržet v použitelném stavu), nebo v přítomnosti spousty dalších lidí (kde je přinejmenším žádoucí se tvářit, že je všechno OK, ne-li přímo báječné).

O.K.

16. června 2016 v 0:12 | Atris M.
(tvářím se, že)

všechno je, jak má být

a vůbec už hodinu nepozoruju ten puntík
co ti svítí vedle jména

už aspoň hodinu

si říkám, že bych měla jít spát

jeden by myslel, že s rostoucím věkem
půjde všechno líp

místo toho je každou noc těžší usnout
každé ráno vstát

už aspoň celou věčnost

čekám, až mi dojde dech

wait up

11. srpna 2015 v 21:46 | Atris M.
jasně že se snažím

snažím se tak moc, že jsem dokonce
to své letošní zživýchpadnutí
začala brát zase víc metaforicky

a míň fyzicky

(ačkoli to je obojí diskutabilní)

a zase se jednou dívám, jak mi čas teče mezi prsty

nic jiného nějak nestíhám

nestíhám toho moc, protože se
jak už to bývá, zapomínám
dívat víc na maličkosti

a míň na celou tu horu smetí

(kterou jsem si ale nadrobila sama)

a zase jednou vidím, jak mi to všechno utíká

Motivační

25. dubna 2015 v 21:04 | Atris M.
"Tak co nového?"

Nic.
Nikdo nechce lidi bez cíle,

(když lidí je tolik a cílů tak málo,
co se z toho dá vyvodit?)

a když zrovna ano, tak jen nakrátko
(je to nakažlivé, to jste nevěděli?)

a jen ty, co umí správně předstírat
nadšení pro velké
nic.

Elementární

3. března 2015 v 22:22 | Atris M.
vlastně ta nejčastější otázka: je horší -

- dělat ze sebe každým slovem čím dál většího idiota
- být úplně zticha?

Stereotypní

17. ledna 2015 v 1:04 | Atris M.
čas od času
(vždycky to bývá takhle po nocích)

čas od času si říkám, že
by mi nevadilo
"zastavit čas"

nechat ho převíjet stejných pět minut
dokola a dokola

Jednoho lednového rána

13. ledna 2013 v 11:57 | Atris M.
Přišel leden, jak má být:
venku padá to bílé nic
"voda, co vypadá jako bavlna"
(řekli by o něco jihovýchodněji)
ale na kalamitu to asi nestačí...
Možná příště?

Těm, co stojí kolem

30. listopadu 2012 v 20:50 | Atris M.

Jste pro mě jako Fata Morgana:
působí to tak skutečně
ale
podvědomě tuším, že bych
neměla nic z toho zkoumat podrobně
nebo
dopadnu jako dřív

tvrdě,
sama.
 
 

Reklama