Vykecávám se...

Už ani nelituju...

5. ledna 2013 v 17:34 | Atris M.
Už ani nelituju, že nám z hlavní stránky zmizel výpis nejnovějších článků. Tahle část oné epické změny titulky Blogu mě ke konci prosince nasrala ze všeho nejvíc, ale jak už to bývá, jen se ozývala afektovaná reakce.

Po úspěšném dohledání žebříčku nejnovějších článků jsem došla k závěru, že tohle byl v celém tom slavném postapokalyptickém překvapení pravděpodobně ten nejlepší krok. Nevěříte? Tak do těch žebříčků nahlédněte sami. Na každou stránku seznamu článků připadá dvacet položek, z nichž je přibližně sedmnáct na první pohled spam. (Ještě že je v názvech těch blogů na konci letopočet, člověk si to hned líp přefitruje...) Za zbylými nadpisy článků se pak většinou ukrývají reposty tweetů celebrit, případně jejich fotky, dále Upíří deníky (nebo jak se ta momentálně oblíbená mutace jmenuje), neupíří deníky a blogy budoucích bulimiček, anorektiček a jiných -iček.

Skoro začínám postrádat tu podobu, kterou Blog.cz měl, když jsem tu začínala: poněkud shitsky vyhlížející hlavní stránku (která byla každopádně mnohem přehlednější a jako bonus i fungovala tak, jak má) a na jejím konci výpis nejnovějších článků (k jehož pokračování jste se dostali jedním kliknutím místo tří doprovázených zuřivým posouváním stránky sem a tam), které se podle tehdejší módní vlny orientovaly na popis toho, jak být správné ímou kid, což sice nemělo žádnou informační nebo uměleckou hodnotu (teda až na ty, kde si očividně autorky daly opravdu záležet na vymyšlení těch největších πčovin), ale dokázalo to člověka aspoň pobavit. Když si teď rozkliknu náhodný článek z žebříčku, dosáhnu akorát tak výrazu "WTF" (co mi zůstane ještě půl dne), případně se posté vrátím k úvaze nad tím, jak moc takové dívčí dietky můžou ovlivnit růst populace v příštích letech.

Pak si vzpomenu, že podle vedení Blogu jsem prostě jen další z "konzervativních uživatelů, co nenávidí změny". Takový prohlášení dokáže zaručeně uklidnit: ujišťuje mě, že když počkám pár týdnů (nebo spíš měsíců) a zvyknu si na tuhle podobu, všechno bude najednou dokonalý...

Neustále se usmívám. Ne nutně v obličeji.

14. října 2012 v 17:51 | Atris M.
Jsem si skoro jistá, že vidím ten vzor.
Den za dnem je pro mě snazší uhodnout, co kdo řekne a co kdo udělá, co se stane a co naopak ani v nejmenším nehrozí. Čím dál častěji mam ten pocit, že už nic nemá cenu. Pak odpočítám dva-tři dny a najdu motivaci; odpočítám další dva dny a přijde Špička; při každém devátém opakování tohohle kruhu najdu "smysl života"; uběhnou dva dny a já se vrátím k prázdnotě.

Potkávám lidi
A oni se usmívají
Slyším "Jak se máš?"
Ale oběma je jasné:
"Nikoho to nezajímá."

Prý už jsem dospělá.
Osmnáct let uplynulo jako nic. Nikdy jsem neměla v úmyslu tu zůstávat takhle dlouho, ale: stalo se. Pořád je tu ten hlas, co říká, že jsem ještě nesplnila některé.. sliby? Jasně. Jenže jak to mám udělat, když čas ubíhá zrovna takhle? Tímhle tempem nebudu hotová ani sto let potom, co se rozloží zbytky toho posledního člověka, který o mně něco věděl. Na druhou stranu, dlužim vůbec někomu něco?

Neptali jste se mě,
Nechci se ptát já vás.
Není důvod to dělat...

Už se mi to skoro podařilo.
Stala jsem se pro okolí neviditelnou. (Zase.) Nechala jsem je, ať na mě zapomenou: většinou je to celkem výhodné, nikdo nic nechce... Ale vždycky se najde ta anomálie, která prostě musí promluvit přímo. (Zjistila jsem, že se na každém místě, kam chodím, vyskytuje právě jedna.) Promluví na mě, naruší mi bublinu. Na jednu stranu mě těší ten zájem, na druhou stranu vím, že má na pozadí nějaký motiv.

Klidně na mě mluv,
ale pamatuj...

Nenávidím plané řeči.

("Proto sem teď tohle píšeš." prohodila Nai a ironicky se zašklebila. Obě víme, o co jí tentokrát jde...)

Nesnažím se být nepřátelská osoba.

14. září 2012 v 16:11 | Atris M.
Po dlouhé době se mi podařilo shrnout myšlenku do textu delšího než je jedna věta jednoduchá (snažim se o to v rámci navštěvování mně neznámých blogů už nějakou dobu) a byla jsem upozorněna, ať se snažím nechovat nepřátelsky (vypadá to tak).

Nesnažím se tak chovat.

Nikdy jsem si nevšimla nějakého nepřátelského tónu (můžu-li to tak nazvat) v tom, co píšu. Je pravda, že mam rytí do lidí dost v oblibě, ale vyloženě nepřátelsky se nechovám snad k nikomu; možná pronášim tu a tam nějakou kousavou poznámku k někomu, kdo mi neni zrovna nejsympatičtější - to každopádně platí jen o lidech, který znám osobně (už nějakej ten pátek). Lidi, který vidim poprvý nebo na inetrnetu, se k nim tedy neřadí.

Má-li tu někdo pocit, že to něj/ní reju nějak nehezky, stačí se ozvat - budu si dávat větší pozor na různý možnosti výkladu toho, co píšu... ^^

(Mimochodem - poslední dobou se pokoušim omezovat počet smajlíků v čemkoliv, co píšu. Neznamená to ani že mam blbou náladu, ani že vás "nemam ráda" a ani to, že se neusmívám.. ;))

Chtěla bych...

19. května 2012 v 21:01 | Atris M.
Poslední dobou mam šílenou chuť praštit se spoustou věcí. (V tom doslovnym i přenesenym smyslu.) Paradoxně je to většinou to, co mi k něčemu může bejt; to, čeho bych se zbavit měla, mi k úvaze přichází jen náhodně, jen výjimečně.

Měla bych například omezit používání vulgarismů. Očividně jsem (ale) bohužel došla do bodu, kdy se bez nich nedokážu dost výmluvně vyjádřit. Ptal se mě někdo, jak se mam? Oh, je to jednoduchý - okolí mě sere, tak na něj seru; když na mě zrovna nesere, akorát mě tak nasere. Bez toho to prostě nevyzní správně... co na tom, že jsem tim u několika lidí právě klesla... ^^

Měla bych se taky zbavit svýho příšernýho zlozvyku: kopírování osobností. Nepamatuju si, kdy jsem s tim začala, ale jelikož to na sobě pozoruju už i já, že se to děje, předpokládám, že to zašlo mnohem dál, než by kdy mělo. A je tu jen jediná světlá stránka: stává se to jen v souvislosti s lidma, který mam ráda. (Což je bohužel i mínus, protože těch moc neni, takže by se po chvilce pozorování daly všechny vzory určit.)
(Nepleťte si prosím slovo "osobnost" se slovem "celebrita". Pro mě jsou "celebrity" jen sotva "osobnostmi"...)

Moc ráda bych zahodila svoje občasný "výpadky", kdy nedokážu dělat skoro nic, a to hlavně po duševní stránce. (Poslední začal někdy kolem února a trval přibližně do druhý poloviny dubna. Viditelnej odraz to ale stejně bude mít asi jen na vysvědčení...) Smát jsem se dokázala v podstatě jen tomu, jak se všichni za něčim věčně hrnou, ačkoliv je všechno k ničemu. Ne že bych se tomu jindy nesmála, ale obvykle to v mojí hlavě zabírá asi tolik místa, kolik jsem ho ve svym šatníku vyhradila růžový barvě. No, možná ještě míň.
Vlastně bych moc ráda zahodila všechny ty chvíle, kdy se k něčemu nedokážu donutit.

Chtěla bych se zbavit svojí neschopnosti vyjadřování,
Chtěla bych se zbavit toho prázdna ve svý peněžence,
Chtěla bych se zbavit všech nesmyslnejch hádek se svojí matkou,
Chtěla bych se zbavit všech pitomejch důvodů, proč nemůžu.
Chtěla bych se zbavit všech falešnejch lidí, který znám,
Chtěla bych se zbavit tý části svý slušnosti, která mi v tom brání.

Nadpis článku chybí

1. ledna 2012 v 16:56 | Atris M.
Tak jsme se zase jednou úspěšně otočili kolem Slunce.

Tragikomedie všedního dne

21. září 2011 v 19:32 | Atris M.
Včera jsem se, dalo by se říct, rozhodla, že se stanu "lepším člověkem"...

Eh... Kolikátýho že je..?

21. srpna 2010 v 23:26 | Atris M.
Včera sem měla chuť vraždit. Ne že by to u mě bylo nějak neobvyklý.

Nemá tu někdo paraskavedekatriafobii?

13. srpna 2010 v 13:47 | Atris M.
Někdo, kdo se vyzná v latině (teda alespoň myslim, že název pochází z latiny... :D), by sem moh naklusat a vysvětlit mi, z jakejch slov že se paraskavedekatriafobie skládá... Jasně, deset, tři a strach, ale co ten začátek? xD 
Původně sem myslela, že je to triskaidekafobie, ale to je prej jen ze samotnýho čísla třináct... ten delší tvar je speciálně pro datum xD

No nic, radši mlčim.. x)
Sem prostě jen ráda (kdoví proč..?), že je zas jednou pátek třináctýho... Pátky s číslem 13 sou skvělý dny - když má člověk štěstí, může si jen tak stoupnout a sledovat "paniku" pověrčivejch lidí... Co všechno nedokáže jedno datum.. :D

Mimochodem, v noci (ráno?) ze včerejška na dnešek bylo vidět nejvíc "padajících hvězd" za celej rok - nevim jak vy, ale já sem si na nějakou tu chvíli na balkon stoupla :D Sice sem jich tentokrát neviděla tolik jako loni, ale na druhou stranu je taky pravda že sem sledováním oblohy tentokrát strávila míň času... (bolest za krkem mi za to tentokrát nestála :D)

Chtěla sem napsat ještě něco, ale nějak mi to zas vypadlo a už vážně netušim, kdy a kde mě to napadlo... Takže snad příště :D
(Eh... nemáte tušení, kolikrát se ta moje drahá plechovka při psaní tohohle na chvilku zasekla... Asi bych takhle po ránu neměla psát víc než tři řádky.. :D)

Dreams, dreams...

27. července 2010 v 23:34 | Atris M.
...of when we had to started things...

Možná bych se měla přestat vypisovat - může to špatně působit na zdraví některejch z vás.
Ale co už - vaše mínus že to čtete :D

Asi je čas vyplnit profil a vylepšit statistiky... :D

17. července 2010 v 23:11 | Atris M.
Sepsat tenhle útržek myšlenek mě napadlo po přečtení článku "Dal by si tady někdo pizzu?" na Srdci blogu. Je to vlastně shrnutí statistik získanejch z profilů uživatelů blogu...

Omlouvám se. Předem.

15. července 2010 v 21:23 | Atris M.
Možná sem měla tu emtřistadvojku jen zmrazit, a nechat si její prostor na prázdniny. Abych neotravovala všechny ty lidi, co si to nezasloužej. Mohla bych jí obnovit. Přece jen sem tam napsala, že jí možná obnovim... No ale k čemu by mi to bylo? Zamysli se. Proč lidi píšou po zdech na veřejnosti? Aby to další lidi viděli. Kdyby to chtěli kamkoliv prostě jen napsat, tak to sepíšou na papír a zastrčej někam, kde to nikdo nenajde. Třeba by to zakopali pod zem, za tim ostatním. A pak neni co řešit. Konec.

Prázdniny lezou lidem na mozek, a proto si je užívej dokud můžeš.

14. července 2010 v 23:31 | Atris M.
Dlouho sem nic dlouhýho nesepsala. Takže to vypadá, že tohle bude jen další krátkej úvod krátkýho "článku"...

Kdybych měla stroj času, vrátila bych se o pár minut zpátky a sledovala zrod sáhodlouhý zmatený myšlenky.

6. července 2010 v 18:15 | Atris M.
Jelikož mam ale tu smůlu, že mym jedinym "časostrojem" sou hodinky, žádnej výlet za zrodem myšlenky se asi konat nebude. Místo toho tu mam jen skorosáhodlouhej nadpis. Alespoň se jí pokusim vytáhnout na monitor... O úspěchu pochybuju, ale to nevadí. To je normální.

Radujte se nebo zdrhejte podle libosti - vrátila sem se xD

3. července 2010 v 14:06 | Atris M.
Úspěšně sem přežila "velkolepej" rozlučák i výměnu oken a zase sem tu... >:D

Fall asleep

18. června 2010 v 22:20 | Atris M.
Včera sem málem usnula za světla. To se obvykle nestává - pokud to světlo třeba právě nevychází. Takže sem se rozhodla, že dneska, až přijdu ze školy, sebou šlehnu na postel nebo něco n ačem se dá spát a prostě si těch "pár" nedospalejch hodin doplnim.

Get lost in any metaverse

13. června 2010 v 23:07 | Atris M.
Jo, už zase si sem vylejvám mozek.

Už ste někdy lítali?

Prázdniny se blížej, noční tvor se probouzí..?

13. června 2010 v 1:08 | Atris M.
S blížícím se volnem budou asi články v týhle rubrice přibejvat. Bylo to tak i loni, ačkoliv ne na tomhle blogu.

Ne, nenapíšu.

"Tak proto mam asi radši Měsíc než Slunce."

11. června 2010 v 19:15 | Atris M.
Jakožto živočich sem aktivní v noci. Je to pravděpodobně proto, že v tu "denní" dobu nesvítí žádný Slunce. Víceméně. Záleží na úhlu pohledu - "svit" Měsíce je vlastně jen odražený světlo ze Slunce, správně? (už mě fakt nebaví si po sobě opravovat překlepy... škoda že neexistuje klávesnice, která pochopí že dvě velký písmena za sebou v normálním slově sou jen nechtěnej překlep...)

Zrovna teď mam pocit, že se mi zaživa vaří mozek a jako svý vrcholný číslo ve vařícím představení ukáže, kolik existuje způsobů vytečení z hlavy. 

Nevíte, co to tu melu? To nevadí, to je normální, taky mi to kolikrát nedochází. Prostě (zase ten zatracenej dvojShift!) píšu a něco z toho vznikne. Mohla bych tomu řikat třeba... teď mi vypadlo, co sem chtěla napsat. No nic, označení mělo něco společnýho s vodou, větrem a louhováním čaje. ... Ano, sem v naprostym pořádku a v hlavě mi vládne absolutní klid (ačkoliv je pravdou, že absolutní klid neexistuje, protože Vesmír je v neustálém pohybu xD) :D

Jak sem psala, vaří se mi právě teď mozek. Pravděpodobně za to může to zapadající slunce - naneštěstí pro mě ale bude zapadat ještě hodně dlouho. Asi tak hodinu až dvě.

Neni moc dobrej nápad číst články z týhle rubriky. Je to jen můj způsob, jak si trochu uvolnit tlak na mozku... A jak zabránit tvoření bezvýznamnejch vykecávacích blogů. Neuhodli byste, kolik už sem jich měla. Therine to ale ví - jen o tom neví xD
3
 
 

Reklama